Někdo se změní k lepšímu a někdo...

Po dobu našich prázdnin v Motolské nemocnici jsem se bavila s nespočtem moudrých i méně moudrých lidí. Všichni se však shodli na tvrzení, že každé takové velké onemocnění vývoj dítěte na nějaký čas zastaví nebo alespoň zbrzdí. Říkala jsem si: no super, jako by nestačilo to, co už máme, ještě k tomu se snad posuneme na novorozence ne? Hned jak se ale Samuelek začal budit z umělého spánku mi bylo jasné, že je minimálně stejný. Teď po týdnu je jasně vidět, že v našem případě se rozhodně všichni mýlili. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že se mi probudilo úplně nové miminko, tsss co miminko, už je to velký kluk!

Nemyslím přímo, že třeba už dokážeme sedět nebo jíst příborem. Nemyslím ani, že si zvládáme obléknout tričko nebo hodit míč z okna, ale něco je jiné určitě. Takže za prvé se Sáma probudil s fungl novým chrupem. Zkrátka a dobře, zatím co spinkal, se mu krásně prořezaly všechny stoličky a on? Světe div se, okamžitě pochopil, že jsou na kousání křupek a okamžitě je začal používat. A ty další věci? No třeba začal tleskat. Začal si vymiňovat jídlo. Začal chodit spinkat bez odmlouvání, začal tancovat, jako kdyby ho ve spánku učil nějaký moravský lidový soubor, ale hlavně.... Hlavně si začal víc užívat života. Opravdu je to znát! Neustále se směje. Včera večer předvedl u jedné ze stupidních reklam takový záchvat smíchu, že jsme se chechtali celá rodina ještě půl hodiny.

Jedna z mých šílených teorií je taková, že když teď naposledy utekl hrobníkovi z lopaty, byl už dost starý na to, aby si to uvědomil a proto teď projevuje více lásky a emocí celkově. Já vím, je to praštěný, ale jinak si to opravdu vysvětlit neumím. Ten pokrok a vůbec to, že je zase o krok dál, je jasně zřetelné. Směje se pořád a směje se jen tak.

Na rozdíl od maminky, která se zase posunula o krok dozadu. Neustále se o něho bojím, nevím co mu mám dát k jídlu, aby to nevdechl. Nechce se mi nic! Cvičit, vařit, uklízet, chodit ven....No prostě všechny pocity, se kterýma jsem úspěšně během posledních pár měsíců zamávala se opět vrátili. No jo depka. A mám takový pocit, že to nespraví ani nové šaty ze zootu.

Takže zatím, co se malinký posunul o krok dopředu, já o skok dozadu a holt se s tím budu muset zase nějak poprat. Kdyby měl někdo nějaký tip, vyzkouším. Prozatím se musím chytit jediného pocitu, který mi zbyl, ale zato je skvělý! Vážím si svého syna a jsem ráda, že ho mám. Má tolik předností a schopností, o kterých by mohl leckdo jen snít a já už je vidím, a já je budu podporovat! Mějte se, my jdeme cvičit M:)