Výchova dívek v Čechách...

Mám strach! Nebo vlastně víte co? Já ho nemám, protože ten problém vidím a vím, co mám udělat, aby v mé rodině nenastal. Nevím to teda přesně, ale vím kam svou výchovu směrovat, aby to nedopadlo tak, jako u hodně, hodně rozcápaných dětí, které v dnešní době vidím kolem sebe. Samozřejmě nejde jen o dívky a možná jsem i jednostranná a nesnažím se na dnešních dětech vidět to dobré, ale to, co vidím jednoznačně, mě opravdu děsí!

Musím říct, že podle mého názoru jsem JÁ vychovaná dobře. I přes docela trnitou cestu k mé dnešní povaze, mám kvalitní hygienické návyky, celkem slušný přehled v pravidlech slušného chování, vím jak se mám chovat k lidem. Vím, jak někoho podpořit, i jakým způsobem ho ranit. Vím, jak se mám omluvit. A i když se někdy chovám špatně, moc dobře si to uvědomuju a následky si řeším. Ale ty dnešní dětí?

Vlivem rozmáhající se a momentálně velmi oblíbené liberální výchovy, roste z dnešních dětí nevychovaná zvěř. Tato "výchova", která podle mě výchovou rozhodně není (ale to je věc názoru), spočívá v tom, že na děti nejsou kladené téměř žádné nároky a povinnosti. Dítě nemusí dodržovat žádná pravidla a v podstatě si dělá, co chce. Já nevím prostě. Někteří rodiče si snad opravdu myslí, že je to tak správně a pro některé je to prostě ta jednodušší cesta, když nemají moc času.

Pak se nikdo nesmí divit, že kolem nás běhají malí zlouni, schopní kopat do rodičů jen kvůli tomu, aby si nemuseli čistit zuby, když už jednou někoho napadne, jim to navrhnout. Malí hyperaktivci, co snídají bonbóny a večeří čokoládu. Děti, které v sedmi letech nemají vůbec pojem o tom, že mezi nimi můžou být i děti postižené nebo prostě jiné a místo pokory v nich můj kočárek vzbudí spíš agresi a výsměch.

Já neříkám, že je nutné číst knihy o výchově, já také žádnou nečetla. Myslím si ale, že by se děti neměli nechat růst jako dříví v lese. Podle mě se z nich tak kvalitnější lidé opravdu nestanou. Podle mě je nutné, aby měly děti stanovené alespoň základní pravidla a povinnosti. Aby věděly, že jim nic nespadne do klína jen tak. Aby věděly, že kdykoliv budou mít problém, mohou za rodičem přijít.

Nejdůležitější potom je, s dětmi každý den mluvit a mluvit. Zajímat se o to, co s nimi je a nenechat se strhnout moderním trendem, kdy děti vychovává elektronika. Protože až mi zase budou děti z druhého stupně urážet Samuelka, já už s nimi mluvit nebudu...

Jak jste na tom u vás s výchovou? Musí děti doma pomáhat nebo nemusí nic? Jakou formu výchovy uznáváte? A máte také špatné zkušenosti se současnými dětmi? :)M