úterý 5. května 2015

Připravená vychovávat??

V některém ze starších článků bylo zmíněno, že jsem chtěla mít miminko už v patnácti. Upřímně vůbec nevím, co jsem si tenkrát myslela. Teď už je mi jasný, že dítě nemůže vychovávat dítě! Ono udělat si prcka v pubertě a tím pádem zůstat na krku vlastním rodičům i s vnoučkem není úplně fajn že?

Když jsem ještě studovala střední, potkala jsem někde v televizi dokument o ideálním věku rodiče. A tímto "ideálním" obdobím označili věk 25 let. Mladší rodič má názory ještě takový jalový a jeho výchova je plytká. Zatím co starší rodič je většinou úzkoprsý a vystresovaný. Tím se samozřejmě nechci dotknout ani mladších ani starších rodičů. Dobře vím, že se to nedá takhle dobře nalajnovat vždy. Někteří rodiče by dítě chtěli a nemůžou a některé slečny zase dítě mají i když nechtějí. Já jsem teď ale obklopená kamarádkami, kterým je stejně jako mně, kolem 25 a stejně jako já mají ročního prcka. A tím se vlastně dostávám k tomu zajímavému.

Všichni víte, že je Samuelek ať chce nebo nechce kliďas. Neumí sedět, stát ani běhat a tak když jsme na procházce, můžeme si oba nechat o nějakým ťapání vedle kočárku jenom zdát. Jak tak ale chodíme ven s kamarádkami a já pozoruju ty roční "zdravé" dětičky, perou se ve mě pocity a myšlenky. Zatím co Sáma leží v kočárku, mumlá si, pozoruje stromečky a kytičky a řeší tak maximálně aby mu sluníčko nesvítilo do očiček, jeho vrstevníci se válí v kalužích (protože je to sranda), žerou kamení (protože to je dobrý), honí prasata (protože je to baví) a utíkají mamince (protože ona si chce pořád hrát na honěnou). Dále pak chtějí rohlík (aby ho mohli zahrabat do písku), chtějí lahvičku s pitím (aby ji mohli hodit do kopřiv), ale hlavně se chtějí hodiny a hodiny houpat na houpačce (ale maminka je musí držet), klouzat na klouzačce (ale maminka je musí chytat), skákat na trampolíně (ale maminka tam musí být s nimi) a.....

Zkrátka ty děti za cca dvouhodinovou procházku stihnou snad úplně všechno, na co je možné si vzpomenout. Já pak sedím u kočárku se spícím Samikem a sleduju své šťastné/nešťastné kámošky, jak dvě hodiny lítají sem a tam, aby se vrátili celé od bláta domů, kde to stejně vypadá jako po výbuchu. A v tu chvíli se slyším, jak říkám: "Já jsem vlastně ráda, že Sáma je takovej, aspoň mám ještě pár let čas, než za ním budu běhat jako blázen." Uběhne asi pět minut a slyším jak říkám: "Sakra to je taková škoda, že Sáma taky nechodí, neumí gaga nebo haf haf, neutíká....aspoň by mi třeba nerostl takovej zadek a užili bychom si více srandy."

A proto bych touto cestou chtěla vzkázat sama sobě: PŘESTAŇ SE KONEČNĚ SROVNÁVAT S OSTATNÍMI! Každé dítě je jiné. Jedno poslouchá maminku na slovo, druhé je schopné rodiče ignorovat už na roce a půl. Některý rodič je přirozená autorita a některému je výchova ukradená. Celé těhotenství jsem si kladla otázku, jestli jsem připravená vychovat kvalitního človíčka. Teď vím, že moje výchova zatím spočívá hlavně v tom, abych dbala na režim cvičení, dbala na porce jídla (kterého by jinak byl malý schopný sníst více než já) a poctivě se Sámou trénovala všechny úkony, které jsou v jiných domácnostech automatické.

 
A novinky o Samikovi? Hříbátka už paseme, tak se pokusíme naučit plazit. Úspěšně papáme v krmicí židličce (a je to rozhodně lepší, než u televize), na čarodějnice sice ohýnek neviděl, ale hromadu dřeva jo a to je hlavní! A to nejlepší na závěr: myslím že "ganga" znamená MÁMA :)M

4 komentáře:

  1. Míšo, mám pocit, jako by jste mi mluvila z duše.. Také mám skoro 14-ti měsíčního prcka, co špatně drží hlavičku, nesedí a o zbytku ani nemluvim.. :-( Když někde jsme a já vidím stejně staré nebo i mladší dítka, jak chodí, mísí se ve mne pocity smutku a závistí.. Ne, že bych jim to nepřála, ale moc bych chtěla, aby to uměl i ten můj boban.. Bylo by to na dlouhé povídání a je mi jasné, že Vy to znáte.. Můžu se zeptat, co pomohlo Vám že všeho nejvíce na paseni konicku a kolikrát a jak dlouho denně cvicite? Dekuji Eva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, rozumím vám, máme to samé, Samik má hlavu velkou a těžkou a neunese ji. Jediné co nám na to pomáhá je opravdu to cvičení. Pod hrudníček mu sroluju deku, opřu ho přes ní na lokty a na kolínka a přímo před něj dán notebook a pouštím mu tam mňam mňam Bobík. On se na to snaží dívat a pase :-) Nejlepší by to bylo 4x denně (říkají mi), ale my stíháme tak 1-3x denně. Takhle mi vydržel pást maximálně 5 minut, ale většinou tak kolem 3 minut. V článku Samuelkova rozcvička je krátké video (na konci) jak cvičíme. Tak přeju hodně úspěchů a pevný nervy :-)

      Smazat
  2. Ahoj, náhodně jsem narazila na váš blog a moc mě baví číst. Byla jsem často dojatá, až jsem i musela plakat z toho, jak musíte být skvělá a milující máma. Jakobych to z textů cítila. :) Je mi teprve 20 a dětičky chci právě tehdy, až budu mít "rozum" a ráda bych byla také skvělou mámou. Díky Aneta

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Momentálně jsem s prckem v Motole, ale doufám že nas brzy pustí a budu moct zase něco sesmolit 😊

      Smazat