Komedie mě nebaví, romantika mě nebaví, historie mě také moc nebaví. Film, na který já se budu dívat musí být smutný, katastrofický a nebo nejčastěji horor. Ale nemyslím ty bejkárny, kde stříká krev nebo skupinku lidí honí krokodýl zkřížený s kolibříkem - to ne. Myslím tím kvalitní duchařina. No a proč o tom píšu.: Nevím, jestli to, že koukáme pouze na horory má nějakou spojitost s tím, že bychom s přítelem oba pod přísahou do krve tvrdili, že u nás straší.
Jak se to projevuje? No například nedávno jsem odpoledne zabrala u knížky a v polospánku mi někdo položil dlaň na obličej. Cítila jsem to tak jistě, jako kdybych kluka kopla do nejcitlivějšího místa. Okamžitě jsem vyletěla, ale nikde nikdo. Aleš na balkóně a Samuelek neumí chodit. Fajn. Nechala jsem to být, stejně jako to že mě ze spaní budí něčí jasně slyšitelný řev. To je všechno ještě v pořádku. Ale aby za mnou přišel můj Alda (bývalý voják) a tvrdil, jak má z našeho bytu špatný pocit, že když v noci usnu a on nemůže (usíná o dost později), tak slyší někoho chodit po kuchyni. Různé ťukání, škrábání je samozřejmost. Ale odrazy postavy v okně za vámi je už vážně silný kafe.
Takže co? Máme to vsugerovaný? Nebo je to přeci jen stará paní která bydlí nad námi a o půlnoci je schopná stěhovat nábytek? Nevím. Ale jedno vím jistě! Žádnou kameru tu instalovat nebudu! :-) Nechci to pak vidět. Stává se vám něco podobného? Bojíte se sami doma se špatným pocitem v kostech? Nebo na nic takového nevěříte? A co filmy? Znáte nějaký horor, který vám nedá spát? Já si momentálně ujíždím na American Horor Story (ale to je slabý odvar). Těším se na vaše komentáře. Hezký den :)M
A mimochodem, tento duch terorizuje rodinu v americké Indianě. Všechny tři děti jsou už posedlé a policie odmítá do domu chodit. (TN.cz)
Žádné komentáře:
Okomentovat