čtvrtek 5. března 2015

Samuelek a moje psychika

Řekněme, že toto je takový článek na přání. I já jsem si všimla, že články o Sámovi se těší největší oblibě. Chápu to. Je to něco novýho, něco jinýho, něco prostě...nenormálního. Často slýchám: "Ale stejně tě obdivuju." nebo "Jste dobrý, jak to všechno zvládáte.", ale mě na tom nepřijde nic k zvládání, mě ta péče o něj přijde prostě normální a hlavně nezbytná. A asi proto jsem se rozhodla se k tomu vyjádřit.

Opravdu netuším, jak Sáma působí na cizí lidi z fotek. Možná nic moc, možná se ho bojí a nebo se nad zveřejnitelnými fotkami rozplývají stejně jako já. Náš malý totiž roste do krásy a to doslova. Když si vzpomenu na myšlenky, které mi proudili hlavou ve chvíli, kdy mi ho třicet hodin po porodu poprvé ukázali, nejspíš bych se opět rozbrečela. Jenže to už je dávno pryč. Červené skvrny se z větší části umějí schovat a vyskakují jen při teplotce nebo když do kočárku nakoukne někdo, kdo malýho ještě neviděl :)

Je to moje první mimčo, a myslím si, že kdybych doma měla prcka, který na roce chodil a tleskal paci, paci, pacičky, tak bych to, že Samuelek stále nedrží hlavičku, leží a chápe jen co se mu chce, brala asi mnohem hůř. A to věčný ježdění po doktorech a nemocnicích v celé ČR mě sice stresuje, ale je to samozřejmost.

Občas se večer u vínečka, jako šťastní rodiče radujeme, občas se hádáme a občas smutníme, ale nezpochybnitelně jsme šťastní, že ho máme a že je takhle šikovný. Jen asi jednou se mi stalo, že si daná osoba rejpla do mé zodpovědnosti a já vybouchla, ale i tak většinou vybouchnu jen mírně a rejpaly hážu za hlavu. A navíc existuje mnoho rodin, které mají daleko víc a závažnějších problémů než my.

Takže nemusíte spekulovat, posílat si tichou poštu, klidně se ptejte na to, co vás zajímá a držte nám palce. V blízké budoucnosti budeme muset řešit bouličky, z čehož jsme trošku nervózní (trošku víc), ale věříme, že to dobře dopadne a ten náš uličník nám brzy začne taky zdrhat a odmlouvat M:)



6 komentářů:

  1. Opět mě to dojalo, přidám se k těm co říkají co říkají - jsi strašně silná ženská - beru to tak, že vím co to částečně obnáší (opravdu jen velmi částečně) i když máme taky jistý specifika. A když někdo říká, týý jo, vy jste dobrý - říkám si: proč? Protože jen děláme vše pro to aby se tomu človíčku dařilo dobře? Aby byl štastný jako ostatní, aby se necítil jiný (i když my už jsme ve fázi, kdy mu musíme říct o co jde aby to sám uměl v jistých chvílích vysvětlit)... Samík je úžasnej a usměvavej a dostali ho skvělý rodiče.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Anet, já vím, že vy víte :-) Však my se do fáze vysvětlování taky dostaneme, ale já nikam nespěchám, když byl malinký, říkala jsem si ať už chodí, ať už mluví, ale teď vím, že má svoje tempo, já se dočkám a nespěchám :-) Všichni rodiče těchto "štěstíček" jsou hrdinové prostě!!

      Vymazat
  2. Na tenhle blog jsem narazila úplně náhodou, ale moc se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ooo děkuji, snad to tak bude i nadále :)

      Vymazat
  3. mě nedávno řekla kamarádka. Stejně tě obdivuji, že sis ho nechala....Jako já nechápu co je na tom divnýho. Je náš a já si pořád říkám co kdybych už neměla šanci mít dítě. Tak máme doma dawníka. Je rozkošnej a my ho milujeme. takže přesně chápu na co myslíš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dawníci jsou super. Chápu, že lidé, kteří nemají zkušenost si to nedokážou ani představit, ale někdy by měli dřív myslet, než mluvit. Hodně štěstí vám :-)

      Vymazat