Co se chystám cvičit v dubnu?

Zdravím všechny! Dnes mám skvělou náladu, protože se poprvé stalo, že jsem si udělala více jak sto dřepů najednou a druhý den mě nebolí nohy. Malý úspěch, taky úspěch. A proto, že se teď hodně věnuji Samuelkovi (ono upřímně, ty ostatní články skoro nikdo nečte:-)), jsem se rozhodla, věnovat zase jedno psaní životnímu stylu. No a co teda chystám za cvičení na duben?

Tak přede vším to bude DUBNOVÁ VÝZVA, od mé kamarádky, bloggerky, domácí kutilky, certifikované trenérky a hlavně maminky Anetky. Je to neuvěřitelně produktivní člověk a jen tak, pro nás (začátečníky a mírně pokročilé) už od ledna sestavuje na každý měsíc cvičební plán. A je to bomba! Každé cvičení úplně jiné a opravdu mě to baví. Lednovou výzvu jsem zvládla, potom únor a březen trošku depky, takže bez cvičení, ale minulý týden jsem opět najela a už se těším na tu dubnovou.

Pro ty, kdo by se snad ke mě chtěli přidat přikládám odkaz na Anetčin blog a skvěle popsanou výzvu zde: Dubnová výzva od Anet

 

Dále potom nevím jestli znáte stránku 30ti denní výzva. Kde můžete za malý peníz najít spoustu programů na třicet dní, které vám k dokonalé postavě pomohou, znám mnoho holek, ale i kluků, kteří se díky programu dostali do skvělé kondice. Podle mě je to super nápad dvou nadšenců, ve snaze pomoci sobě i nám. Hodlám se postavit výzvě ZAHOĎ KILA - STARTÉR a potom pokročilejší verzi a postupně snad všechny. Máte tam i výzvu na Twerk, běhání, jídlo atd... Ta moje výzva je vhodná pro začátečníky. Pomohou vám tam s jídelníčkem, tréninkovým plánem a krom toho vás budou denně hecovat.

 

Pro ty, které by zajímalo spíše toto, přikládám odkaz na stránku zde:

 30ti denní výzva

No a konečně se dostávám taky k něčemu, co jsem slíbila v článku s jarními aktivitami. Jóga. Další moje kamarádka, shodou okolností taky Anet, byla tak hodná a doporučila mi pár videí jógy pro začátečníky, tak bych to chtěla vyzkoušet, a poreferovat tu, jak se cítím po pár měsících třeba. Na svoje cvičení se už moc těším a věřím si, i když na viditelné výsledky teprve čekám.

 

 

A ještě pár slov k motivaci. Tak samozřejmě, že největší motivace je to, že se budu lépe cítit i tak vypadat, ale řekla jsem si, že to hubnutí by si zasloužilo něco speciálního. Jakmile se mi tedy podaří shodit alespoň patnáct kilo, tak zainvestuji a koupím si toto:

 

 

Když to nejde na těch s jednou řadou, tak na těchto už to jít musí!!! A co vy? Co chystáte na duben? A jaká je vaše motivace? Díky za každého čtenáře a Pa:)M







O tom, co může potkat i vás - MCM

Dlouho jsem přemýšlela, jestli si můžu dovolit, zvolit tento nadpis. Pak jsem si ale řekla, proč ne? Také jsem si až do 32. týdne těhotenství myslela, že je vše v pořádku, podobná postižení neznala ani z televize a celkově žila spíš v bublině, dokonale izolovaná od této tváře světa. S narozením prvního miminka - Samuelka, se vše změnilo. Vidím na světě tolik nespravedlnosti, že bych klidně z fleku schválila trest smrti pro kriminálníky. Zkusím tedy aspoň přibližně popsat, co jsme si vylosovali my a doplním to podle mě úplně výbornými fotkami.

 

MCM odborně:

Syndrom makrocefalie a kapilární malformace, MCM syndrome nebo také M-CMTC. Jedná se o vrozenou poruchu, kterou charakterizuje abnormální velikost hlavy a kožní, cévní a neurologické abnormality. Je to docela novinka, protože uznána, jako samostatný syndrom, byla teprve v roce 1997. Říká se, že je na světě jen kolem 150 lidí, kteří touto vzácnou poruchou trpí. Ještě včera jsem si myslela, že Samuelek, společně s Leuškou (holčička asi o rok a půl starší), jsou v ČR jediní. Dnes jsem ale přišla na stopu dalšímu, nejmladšímu chlapečkovi a po jeho mamince intenzivně pátrám.

 

MCM - příznaky, projevy, symptomy:

Předem chci podotknout, že v žádném případě není pravidlem, aby se u jednoho pacienta projevili všechny příznaky najednou. Z mé zkušenosti vím, že MCM děti jsou opravdu každé jiné. A tady je ta hitparáda:

 

• makrocefalie (velký vzrůst hlavy) a různé deformity hlavy
• abnormální vzrůst
• rozsáhlé kožní kapilární malformace (červené fleky na kůži po celém těle)
• mateřská znaménka větší velikosti
• defekty horního rtu
• asymetrické poloviny těla (jedna je prostě větší, než ta druhá)
• polydaktylie (zmnožení prstů) na rukou i nohou
• syndaktylie (srůst prstů) na rukou i nohou
• postižení kloubů
• těstovitá kůže
• vývojové opoždění
• hypotonie (snížená funkce svalového vlákna - svalů)
• jiné neurologické projevy, např.: epilepsie

Paní doktorka z genetiky mi dokonce do závěrečné zprávy napsala, zvýšené riziko rakoviny jater, což chce slyšet každá máma, že jo.

 

 

 

A jak to máme my?

Musím říct, že děkuji všem svatým za to, jak jsme na tom zatím docela dobře. Podle toho, co vím o dětech, které tímto trpí si myslím, že jsme tak asi uprostřed. Začneme hlavičkou, která je opravdu obrovská s lehce větší levou polovinou. V té pravé máme zavedený shunt, což je hadička, která odvádí přebytečnou tekutinu z dutiny lebeční do dutiny břišní. Červené flíčky na očičku, horním rtu jsou nepřehlédnutelné, plus celé jeho tělíčko pokrývají méně výrazné červené mapy. Velký opravdu je, to ano a s prstíčkama máme problémy opravdu minimální. Pak samozřejmě vývojové opoždění, špatné oči, těstovitá kůže, snížená funkce svalů...to vše se nás týká. Vyhnuli jsme se asymetrickému tělíčku, ale za to máme neidentifikovatelné žilní boule, které rostou na různých místech těla, stále se zvětšují a zatím si nikdo netroufl, je řešit. Určitě to není výhra, ale sama na Samuelkovi vidím, že největší problém pro něho je, že neudrží hlavičku nahoře.

 

 

 

O našich problémech bych mohla psát opravdu dlouho. Otázka zní, jak dlouho by to můj čtenář vydržel číst, proto jsem to podala jen tak ve zkratce. Čerpala jsem z jediné stránky, která je o této nemoci v češtině (www.priznaky-projevy.cz), ale je tam toho opravdu minimum, většina materiálu je v nepříjemné odborné angličtině a to je moc i na mě. Díky, že jste ochotni to číst a případné otázky ráda zodpovím. Hezký večer :)M





Jarní aktivity, které vám zaručeně zlepší náladu, postavu i fyzičku!

Jaro a podzim mám ráda z prostého důvodu. - Dá se fungovat venku! Teplota kolem těch dvaceti stupňů je opravdu ideální a pouze tehdy já lezu ven (ještě snad v zimě, ale v létě umírám). A proto jsem si připravila několik jarních aktivit, které mi pomohou si to venku užít, než tam bude zase padesát na slunci.

1. Procházky, výlety, škrábání se do kopců...

Neznám snad nikoho, kdo by neměl rád buď cílený výstup na některý z bohaté nabídky hradů a zámků a nebo bezcílné poflakování po lese. Já mívám po zimě vždy úplný "přírodní absťák". Nic mi nedokáže zvednout náladu víc, než pořádný výlet pěšky, ale klidně i vlakem. Je to dokonalý způsob, jak si pročistit hlavu a pokud nestavíte u každého stánku na dva kousky nebo kofolu, je možné tím i spálit pár nepříjemných kalorií.

 

2. Zahrádkaření...

Ať už máme k dispozici pole, zahrádku nebo jen balkón, tato činnost pohltí opravdu každého. Však co je napínavějšího, než píchnout semínko do hlíny a čekat až se začnou klubat lístečky? Ale pozor! Bez pravidelného zalévání a sluníčka moc parády neuděláme. Tak třeba já letos zanevřela na kytičky a místo toho se mi na balkóně klubou čili papričky (čili dokáže skvěle nastartovat metabolismus) a malá rajčátka. Kdybych měla pole, tak určitě nezapomenu na melouny a na zahrádku se skvěle hodí třeba kedlubny. A samozřejmě nikdy nikde nesmí chybět čerstvé bylinky. Samé kvalitní bio produkty :-)

 

 

3. Kolo, brusle, běh...

Já osobně beru jaro jako začátek nového roku. Je to ideální čas k tomu začít s nějakou novou aktivitou. Pokut tedy běháme, zkusíme brusle a naopak. Já tedy kolo zatím nemám a loni jsem začala s bruslením, proto ten běh vidím, jako ideální aktivitu pro tento rok. Počasí je na to ideální. Teď už se jen vyhecovat.

Dnes už snad v každém městě fungují různé cyklostezky, ideální pro kolečkové brusle (cyklisti mě na nich fakt štvou - však můžou jezdit kdekoliv) a na kolo bych určitě vyrazila někam do lesa. Tímto způsobem se těch kalorií dá spálit opravdu mnoho a toho štěstí, co se vyplaví, no jéje!

 

 

4. Jóga...

• zvyšuje koncentraci a rovnováhu v těle a mysli
• zlepšuje vztah k okolí i sobě samému
• zpevňuje tělo (udržuje ho pružné a mladistvé)
• upravuje náladovost, zahání chmury
• pomáhá při snižování nadváhy
• pomáhá předcházet nemocem

A spoustu dalších pozitivních důvodů, proč to aspoň vyzkoušet. Ať už si zaplatíme kurz a nebo zkusíme pár lekcí podle videí na youtube. Já nezkoušela, ale vyzkouším a pak napíšu.

 

 

5. Nový šatník...

Ať už jste zhubli (jako většina) nebo přibrali (jako já), nepotřebné a nepadnoucí kousky ve vaší skříni nemají co dělat. Akorát tam zabírají místo případným novým jarním outfitům. Každý by si s příchodem jara měl dopřát něco nového a hezkého. Nemyslím tím přímo rozfofrovat výplatu v nákupním centru, ale aspoň jedny nové boty a kalhoty, nebo kožená bundička samozřejmě neuškodí. Babička nám vždy říkala, že každý by si měl kolem velikonoc dopřát něco nového na sebe, aby ho nepokakal beránek, tak nevím co je na tom pravdy. Každopádně bych to neriskovala.

 

 

Doufám, že jsem alespoň někoho inspirovala. Většina aktivit se dá dělat i s dětmi, třeba já s sebou neustále tahám kočárek a v ničem mi to nebrání. Hlavní je nesedět doma a myslet si, že se vám nechce nic dělat. Máte také některé svoje oblíbené jarní aktivity? :)M





 



 

 



 

 



Jarní úklid!

Taky už to s vámi cloumá? Taky už na vás leze jaro? Na mě teda určitě. Mám sto chutí vyházet z domácnosti všechny krámy, které tu nemají co dělat, které už jsou okoukaný. Jak říká moje mamka, je potřeba, aby byt dýchal. Alespoň jednou za pár měsíců je dobré, vynést do kontejneru pytel nepotřebných krámů. A uvidíte, jak dobře se vám bude v bytě nepřeplněném blbostma žít.

Včera jsem si vzala do parády kuchyň. Veškeré prošlé koření, rozbité nádobí a roztrhané utěrky šly nemilosrdně pryč. Všechny ty univerzální lapače prachu, které se mi válely nahoře na lince, jako útočiště pro pavouky (například misky pro psy, i když teď žádného pejska nemáme), zmizely. Sice trpíme syndromem žádného nábytku, tudíž to v kuchyni momentálně vypadá trošku jako v jeskyni, ale rozhodně čistší a uklizenější, a o to jde.

Dneska mám v plánu projet ložnici a milion věcí, které si říkají "moje poklady". Mám je poschovávané různě po krabicích, krabičkách, dokonce i cestovních taškách, vyskládané kolem dokola celé místnosti, prostě katastrofa. Nejspíš nebude problém zredukovat tento bordel na třetinu. O oblečení, které mi není, a dalo by se zredukovat i na pětinu ani nemluvím. Já zkrátka vyhazuju ráda. Žádný chorobný střádač prostě nejsem. A doporučuji to všem, jako skvělou antidepresivní terapii.

A jak jste na tom s vyklízením starých krámu vy? Pomáhá vám s tím doma někdo nebo jste na to sami? A jakou práci nejvíc nesnášíte? U mě je to asi mytí oken, ještě když vím, že jsou do týdne opět špinavý. Tak uklízení zdar a pa! :)M

Antikoncepce a hubnutí - ach jo!

Mohu zhubnout přesto, že zobu prášky? Toť otázka. hormonální antikoncepci berou ženy už od 60. let minulého století. A na rozdíl od původních tabletek, které byly napěchované hormony, ty dnešní už jsou pro organismus mnohem šetrnější. Nechtěla bych tu soudit, jestli je to tedy dobré nebo špatné, o tom si musí udělat obrázek každý sám. Zajímalo mě ale, jaký má antikoncepce vliv na hubnutí.

 



Každodenní prášek nám poskytuje také pár výhod. Jde zejména o měsíční ženskou záležitost. Je potom pravidelná, méně intenzivní, nebolí a díky tomu, že začneme další platíčko bez týdenní pauzy se zá i lehce posunout. Krom toho mohou některé druhy antikoncepčních pilulek docela úspěšně pomoci s bojem s akné.

A jaký to má teda vliv na hubnutí? Katastrofální! Tyto dvě věci opravdu nejdou moc dohromady. Zásadní problém většinou spočívá v zadržování vody a s tím se bojuje jen velmi těžko. Žena o tom většinou ani vůbec neví a navzdory cvičení a dietám se jí nedaří zhubnout ani deko. Naopak může pozorovat různé otoky, pocit plnosti, nevolnost a celulitidu. A jak se vody v těle zbavit? Je to paradox, ale je potřeba zvýšit pitný režim. Pít však musíme pouze vodu a bylinné čaje. Omezit příjem sodíku (sůl) a dodat tělu vápník a draslík (mléčné výrobky, brambory, mák, sardinky, květák, brokolice, ořechy...).

 

Co se týká hubnutí, tak největší riziko skrývají pilulky s vysokým obsahem hormonů. Některé mohou mít vliv i přímo na přibírání (zejména ty, které se používají na problémy s pletí). Dalším problémem je také zvýšená chuť k jídlu, způsobená vyšší hladinou hormonů v těle. To je pak potřeba jíst například zeleninu, která nás nasytí na dost dlouhou dobu a nemusíme se tak bát o svoji figuru.

 

A co teda s tím? To nevím. Osobně se v tom také docela plácám. Velká část dotázaných holek se vyjádřila, že v dnešní době většina kluků kondomy odmítá se slovy "To jsem nikdy nezkoušel a ani nebudu", a proto se ženy většinou obětují a berou hormony. To už je na nás, jestli se necháme takto vydírat. Tuto otázku, jestli brát nebo nebrat si musí rozhodnout každá sama. Gynekolog nám v dnešní době může předepsat i prášky velice šetrné. Na druhou stranu stoupá trend v odmítání hormonální antikoncepce jako takové. A co vy? Berete? Neberete? Hubnete? Nehubnete? Já beru a nehubnu. Asi se nad tím budu muset zamyslet :)M

 



Musíte! Musíte! Musíte! A o tom, jak se s tím vyrovnat.

"Maminko, tohle prostě musíte!" Tak tuhle větu momentálně slýchám úplně nejčastěji. Ano, sice od lidí, kteří to s námi myslí dobře a chtějí nám vlastně jen pomoct, ale začíná mě to přivádět k šílenství. Čím víc to slyším, tím víc si začínám uvědomovat, že nic není normální. Přestože Samuelek hrozně řve, MUSÍM s ním aspoň třikrát denně cvičit. Je to pro jeho dobro, nechci přece, aby jednou zůstal na vozíčku. Pokud budeme pravidelně cvičit, je možné, že se kolem pátého roku postaví na nohy. Přestože Samuelek hrozně řve, MUSÍM mu zalepovat oko a dohlédnout na to, aby vydržel v brejličkách celý den. Je to přece pro jeho dobro a nechceme, aby se mu jedno oko odpoutalo od mozku a po zbytek života si dělalo, co chce. Přestože Samuelek ještě nesedí a v ručičce neudrží ani hračku, MUSÍM ho naučit pít z hrnečku, protože jiné děti už to dávno umí. Přece nechceme, aby se choval jako kojenec ještě za dva roky.

"Maminko, nesmíte s ním jednat jako s postiženým!" Bože!!! Přísahám, že s ním tak nejednám a přísahám, že nikdo jiný si nepřeje víc než já, aby bylo vše normální. Mé kamarádky s dětma o půl roku mladšíma, sdílí na facebooku fotky, jak jim ratolesti jezdí v těch krásných jarních dnech na malých plastových motorkách, nebo jak bezhlavě běhají po prosluněných parcích. A já? Máma závistivá, jim nejsem schopná dát ani "To se mi líbí", jelikož se mi to prostě nelíbí. Ty věci, které my musíme tvrdě vydřít, se jiné děti učí úplně sami. A po přiznání třetího stupně příspěvku na péči, už se můžu s myšlenkami na to, že se zítra probudím a vše bude dobré rozloučit úplně.

Ač to není zrovna příjemné. Přibližuji vám, jak se s něčím takovým vyrovnává dvacetičtyřletá máma u svého prvního prcka. Poslední důkaz toho, že mě to začíná nepříjemně pohlcovat se stal včera. Na cestě z procházky jsem potkala svou dobrou kámošku v její předsvatební náladě, která mi dala jasně najevo, že moje sliby typu "Ozvu se ti a zajdeme ven s kočárkama!" bere opravdu jen na lehkou váhu a vůbec s tím, že bych se jí skutečně ozvala nepočítá. Je to tak. Dokázala bych vymyslet snad deset lidí, kterým jsem slíbila schůzku a pak si na ni v obnošených legínách netroufla, nebo jsem si prostě neudělala čas, nebo to odsouvala tak dlouho, až je to vlastně pasé.

Pokud to takhle půjde dál, opravdu tu někomu hrábne. Takže hned po výplatě, vyrážím koupit jarní outfit a všem se vám ozvu - slibuju. :)M

Sáma a brýle - jak na to?

Jak donutit skřítka, který nedrží hlavičku, nesedí, nechodí, pouze celé dny vymýšlí bejkárny tam, kde zrovna leží a to jsou dost omezené možnosti, nosit brýle? No nezlobte se na mě, ale to fakt nevím. Když jsem to zkusila poprvé. Myslím tím nasadit mu je s milým tónem v hlase, dopadlo to takhle.

 

Ano, odevzdaně řval a řval, dokud jsem mu je nesundala a pak řval ještě asi půl hodiny. Postupně jsem přišla na to, že je potřeba mu je dát nejprve do ručičky, osahat, ocumlat, párkrát s nimi bouchnout o polštář, než budou připravené usednout na očička.

 

 

Dobrý, takže je úspěšně máme na nose a nebrečíme u toho. Jenže! Ten malý chytrolín celkem okamžitě přišel na to, jak si je strhnout. Potom, když jsem mu je nandala a vydrželi mu na obličeji dvacet vteřin, všichni jsme se radovali. Po zjištění, že gumička, která má brejličky dítěti držet vzadu na hlavě, aby mu nepadali, je nám malá, jsem byla nucena vyvinout trošku kreativity a vyrobit mu podobný pásek ze silonky. A ono to docela funguje. Sáma už si je nesundává úplně, pouze posouvá mezi nos a dudlík. Fakt bomba!

 

 

Stejně je to ale teror. Aby si je malý záškodník nechal na nose alespoň dvacet minut, jsem nucena předvést dvaceti minutovou scénku, obsahující zpěv, tanec, salta a různé záchvaty. Potom docílím toho, že na mě kouká, směje se a brýle jsou na svém místě. A taky docela pomáhá toto:Mňam mňam Bobík!! 

 

 

Musím se smát, ale já opravdu nevím, jak docílit toho, že mu ty brýle nebudou vadit. Je to šikovný kluk a i ten okluzor na zalepování očička si sundal do půl minuty. Docela by mě zajímalo, jak s tím bojují jiní rodiče. Mohu jen doufat, že si na ně časem zvykneme. Ale abych mu nekřivdila - v kočárku si je nesundává. Takže rychle někam na procházku. Dneska nám z Centra rané péče půjčí speciální kočárek, který už nám nebude malý. Tak hurá ven. Děkujeme za pozornost a ahoj :)M

 

 







Výsměch osudu...

Dobré ráno. Původně jsem měla v plánu sepsat nějaký pohodový a odlehčený článek o mém hubnutí. Psát mohu pouze mezi sedmou a devátou ráno. Ať už se jedná o můj opečovávaný blog nebo ještě opečovávanější a záludnější tvorbu hororové knihy. V jinou denní dobu už se můj mozek zabývá spoustou jiných věcí a vymyslet kloudnou větu zkrátka odmítá. No jo, ale co dělat, když se ráno vzbudíte zase o kilo těžší, absolutně vyhořelí, naštvaní a vše se zdá být beznadějné? To pak musím, jelikož na facebooku bych své pocity nikdy nesdílela a radím to i vám (je to trapné a dětinské), zásobovat blog zdeptanými úvahami.

Tak začneme tím kilem nahoře. Absolutně normální jev. Vlastně se tomu ani nesmím divit. Když jste ve stresu. Teda když já jsem ve stresu, cvičení se odsouvá na druhou kolej. Pitný režim se pak odsouvá na kolej třetí a s tím souvisí zadržování vody. V tu chvíli se do popředí dostává jídlo. Ne nadarmo se říká: Pojďme si osladit život, nebo Obalím si nervy cukrem. Někdy se přistihnu, že závidím lidem, kteří do sebe ve stresu nemohou dostat ani sousto. A tím pádem hubnou. U mě je to naopak.

No a pak mi to došlo. Neustálý stres je ten důvod. Proč poslední měsíce tolik přibírám. Je to jako výsměch osudu. Velká část mého dosavadního života vedla do záhuby. Rozhodla jsem se vše změnit. Našla si práci, dodělala školu, začala žít zdravě (relativně zdravě), mám rodinu... Někdy, tedy docela často mi přijde, že je to ale ještě horší. Samozřejmě že Samuelkova stavu se to absolutně netýká. Jeho každodenní smích a pokroky jsou jedny z mála věcí, které mě ujišťují, že jsem tenkrát udělala dobře. Řešení mého dosavadního problému je ale tak drastické, že by se tvrdě dotklo každého jednoho z nás. A proto jaksi nic nedělám a čekám, až se to samo zlepší.

Samozřejmě to pak dopadá tak, že si zasekám blog takovými věcmi, které by si měl každý vyřešit sám... Co z toho plyne? Pokud jste ve stresu a neustále zavření se svými problémy doma. Nikdy nezhubnete (zdravě) a nebudete se cítit ok. Dostaví se problémy s pletí, bolesti hlavy a obléknout si bílé tílko, vyběhnout na louku a usmívat se do slunce, jako to dělá devadesát procent žen na obrázcích, které jsem k tématu našla, vám opravdu nepomůže. Takže co s tím provedeme?:)M

Ideál ženské krásy...

Tak vám teď přemýšlím, jestli jsem se neměla narodit třeba v baroku nebo dokonce v době kamenné. Ideálem ženské krásy v pravěku, totiž byla moje vzdálená sestřenice Věstonická Venuše. Zkrátka velká prsa, obří zadek a kolem pasu pneumatika tenkrát nenechala žádného muže chladným. Byla to pro ně ideální žena, ale dnes?

 

A co takhle baroko. V tomto období měli rádi jídlo a rozhodně s ním nešetřili. Hubená postava v nich pak vyvolávala vyloženě odpor a člověk, který nebyl řekněme "vyžraný", se často setkal spíše jen s opovržením. Pro ně prostě platilo, že žena, která nesní celého kance (a to já bych možná i zvládla, zvěřinu miluji) je k ničemu.

 

 

Ve 20. století to s námi šlo z kopce a držíme se toho až do dnes. Hubená chlapecká postava byla holt tenkrát TOP a nepomohly tomu ani 30. - 40. léta, kdy se do módy začaly vracet ženské křivky. Důkazem toho, že se tento trend udržel dlouho je i nesmrtelný sexy symbol v podání nádherné, úžasné Marilyn Monroe.

 

 

Průšvih nastal v 60. letech s příchodem supermodelky Twiggy. Její míry 79-56-81 uchvátili celý svět a od té doby hubneme. Z televize nás straší hubené modelky typu Kate Moss a my si slepě nalháváme názor, že nejlepší je pevná, vysportovaná postava, která se sice hned po Twiggy dostala do podvědomí ženské populace, ale dlouho se tam neudržela. A my se mordujeme v posilovnách, jíme asi tak jen třetinu všech dostupných potravin (zbytek je totiž nezdravý) a upínáme se k různým dietám. Ale já už jsem si vybrala. Můj vzor je rozhodně Marilyn a za tím si půjdu. A jaký sexy symbol uznáváte vy? :)M

 





 



Jaké holky nesnášíme?

Předem bych chtěla všem slečnám, holkám i ženám popřát hezký mezinárodní den žen. Ona ta kytička potěší vždy i když já teda preferuji den matek, ale tak čím více kytiček bude, tím lépe. Jaké holky tedy nesnášíme? To je u každého jiné. Třeba my se sestrami jsme blondýny až zrzky, všechny máme křivý zuby, některá z nás je moc hubená, některá zase moc oplácaná - prostě žádný ideál. A teď si představte, že se v televizi, nebo nedej bože přímo před vámi na chodníku objeví brunetka s kudrnatými vlasy do půl zad, krásné bílé rovné zuby, velká prsa a vysportovaná postava. Vždy nám vyleze z úst tiché slůvko, spíše pojmenování dotyčné osoby, které bych tu nerada zveřejňovala. Není to nenávist, ale spíše ženská závist. A vlastně je to docela vtipné, když všechny tři koukáme na televizi a najednou začneme třeba vrčet nebo nadávat.

Jednou mě kamarádka pozvala na dámskou jízdu. Bylo to zrovna, když jsem šla poprvé na power jógu. Ani si nedokážete představit, jak jsem po té hodině mučení vypadala. No ale do dámské jízdy zbývalo jen málo, tak honem domů, opravit make-up, převléknout ryfle, nahoru volnější tričko a svetřík (no klasická kamufláž). Mělo to být povídání u víněčka, tak co... No musím říct, že moje kamarádka je kadeřnice a skoro kosmetička a navíc krásná. Přišla v kožených vypasovaných kalhotách, lodičkách na vysokým podpatku, v sexy blůzce, dračím makeupu a ty vlasy....no na zabití. Alespoň jsem si rozpustila vlasy a celý večer, kdy se kolem ní motalo spoustu mužské populace, tupě rudla v koutě.

No příště si asi vyberu a půjdu s někým soudnějším. Musím ale říct, že si takové rozdíly už tolik nepřipouštím. Můj muž mě miluje, jaká jsem a navíc, není všem dnům konec. Kila jdou pomalu, ale jistě dolů, svou první rtěnku už měsíc hrdě používám. Jak jsem řekla, rok 2015 je rokem změn a záleží jen na nás, jak ho využijeme. Takže nezávidět a makat na sobě. Holky pa :)M

Straší mi ve věži?

Docela by mě zajímalo, jestli lidé, kteří rádi koukají na romantické filmy, mívají erotické sny. Proč? No protože v bytě, ve kterém bydlím nejspíš straší. Pořád nevidíte souvislost? Tak jdeme na to...

 

Komedie mě nebaví, romantika mě nebaví, historie mě také moc nebaví. Film, na který já se budu dívat musí být smutný, katastrofický a nebo nejčastěji horor. Ale nemyslím ty bejkárny, kde stříká krev nebo skupinku lidí honí krokodýl zkřížený s kolibříkem - to ne. Myslím tím kvalitní duchařina. No a proč o tom píšu.: Nevím, jestli to, že koukáme pouze na horory má nějakou spojitost s tím, že bychom s přítelem oba pod přísahou do krve tvrdili, že u nás straší.

 

Jak se to projevuje? No například nedávno jsem odpoledne zabrala u knížky a v polospánku mi někdo položil dlaň na obličej. Cítila jsem to tak jistě, jako kdybych kluka kopla do nejcitlivějšího místa. Okamžitě jsem vyletěla, ale nikde nikdo. Aleš na balkóně a Samuelek neumí chodit. Fajn. Nechala jsem to být, stejně jako to že mě ze spaní budí něčí jasně slyšitelný řev. To je všechno ještě v pořádku. Ale aby za mnou přišel můj Alda (bývalý voják) a tvrdil, jak má z našeho bytu špatný pocit, že když v noci usnu a on nemůže (usíná o dost později), tak slyší někoho chodit po kuchyni. Různé ťukání, škrábání je samozřejmost. Ale odrazy postavy v okně za vámi je už vážně silný kafe.

 

Takže co? Máme to vsugerovaný? Nebo je to přeci jen stará paní která bydlí nad námi a o půlnoci je schopná stěhovat nábytek? Nevím. Ale jedno vím jistě! Žádnou kameru tu instalovat nebudu! :-) Nechci to pak vidět. Stává se vám něco podobného? Bojíte se sami doma se špatným pocitem v kostech? Nebo na nic takového nevěříte? A co filmy? Znáte nějaký horor, který vám nedá spát? Já si momentálně ujíždím na American Horor Story (ale to je slabý odvar). Těším se na vaše komentáře. Hezký den :)M

 

A mimochodem, tento duch terorizuje rodinu v americké Indianě. Všechny tři děti jsou už posedlé a policie odmítá do domu chodit. (TN.cz)



Samuelek a moje psychika

Řekněme, že toto je takový článek na přání. I já jsem si všimla, že články o Sámovi se těší největší oblibě. Chápu to. Je to něco novýho, něco jinýho, něco prostě...nenormálního. Často slýchám: "Ale stejně tě obdivuju." nebo "Jste dobrý, jak to všechno zvládáte.", ale mě na tom nepřijde nic k zvládání, mě ta péče o něj přijde prostě normální a hlavně nezbytná. A asi proto jsem se rozhodla se k tomu vyjádřit.

Opravdu netuším, jak Sáma působí na cizí lidi z fotek. Možná nic moc, možná se ho bojí a nebo se nad zveřejnitelnými fotkami rozplývají stejně jako já. Náš malý totiž roste do krásy a to doslova. Když si vzpomenu na myšlenky, které mi proudili hlavou ve chvíli, kdy mi ho třicet hodin po porodu poprvé ukázali, nejspíš bych se opět rozbrečela. Jenže to už je dávno pryč. Červené skvrny se z větší části umějí schovat a vyskakují jen při teplotce nebo když do kočárku nakoukne někdo, kdo malýho ještě neviděl :)

Je to moje první mimčo, a myslím si, že kdybych doma měla prcka, který na roce chodil a tleskal paci, paci, pacičky, tak bych to, že Samuelek stále nedrží hlavičku, leží a chápe jen co se mu chce, brala asi mnohem hůř. A to věčný ježdění po doktorech a nemocnicích v celé ČR mě sice stresuje, ale je to samozřejmost.

Občas se večer u vínečka, jako šťastní rodiče radujeme, občas se hádáme a občas smutníme, ale nezpochybnitelně jsme šťastní, že ho máme a že je takhle šikovný. Jen asi jednou se mi stalo, že si daná osoba rejpla do mé zodpovědnosti a já vybouchla, ale i tak většinou vybouchnu jen mírně a rejpaly hážu za hlavu. A navíc existuje mnoho rodin, které mají daleko víc a závažnějších problémů než my.

Takže nemusíte spekulovat, posílat si tichou poštu, klidně se ptejte na to, co vás zajímá a držte nám palce. V blízké budoucnosti budeme muset řešit bouličky, z čehož jsme trošku nervózní (trošku víc), ale věříme, že to dobře dopadne a ten náš uličník nám brzy začne taky zdrhat a odmlouvat M:)

Reálné cíle!!!

Dneska jsem se rozhodla pozastavit u stanovování reálných cílů. Je to opravdu jedno z nejdůležitějších témat při hubnutí a vlastně při čemkoliv, protože kdybych si řekla, že příští měsíc si koupím vše, co potřebuji (mobil, foťák canon, auto, velkou skříň, záclony do celého bytu...), tak mě to dovede leda tak k depresi z neúspěchu nebo do banky s punčochou na obličeji. Zatímco, když si řeknu, že si během dvou měsíců našetřím na fotoaparát a na zbytek věcí si založím obálky, hrozí tak maximálně úspěch.

A stejné je to s hubnutím. Potřebovala bych shodit třicet kilo (bez komentáře, je to tak), ale i když by bylo moc hezké zbavit se jich během půl roku, a já znám i lidi, kterým se to povedlo, musím se na to podívat se zdravým rozumem. Pokud si dám za cíl, že do půl roka zhubnu celých třicet, tak na konci srpna propadnu depresi a na celé hubnutí se vybodnu. Moje tempo hubnutí není nijak závratné, spíš naopak. Proto můj cíl na další půl rok bude, zbavit se alespoň deseti kil tuku. Je to rozhodně reálnější a opět je tam spíš šance, že budu slavit, než brečet.

 



Nechci se do toho nijak zbytečně zamotávat, určitě všichni chápete, co tím chci říct. Zdravé hubnutí znamená shodit kolem půl kila za týden a né kilo denně. Drastické diety v ničem nepomohou, naopak spíš uškodí, protože jakmile se vrátíme k normální stravě, nabereme ještě víc, než jsme měli předtím. A reálné cíle se samozřejmě netýkají jen hubnutí. K příkladu na začátku bych ještě ráda přidala, že je mi jasné, že španělsky se nenaučím za rok a šít na stroji za deset minut. Prostě někdy je potřeba zapojit zdravý rozum, protože radovat se i z těch malých cílů je lepší, než truchlit nad nesplněnými nesmysly.

 

A jak jste na tom vy se svými cíli? A jsou reálné? Jinak přeji hezké úterý, já to dnes vidím na cvičení s Rebeccou, procházku a navečer běhání :)M

Detox

Takhle si vstanu k prvnímu březnu v sedm ráno. Plná dobré nálady a elánu. Tss, no kéž by! :-) Popravdě jsem trošku demotivovaná. Každý měsíc prvního si na ledničku zapisuji své míry a váhu, a i když si dávám opravdu "reálné" cíle, už třetí měsíc se čísla nezměnili ani o kousek níž (když už, tak výš). Nevzdávám to, ale štve mě to. Asi nemám vůli, nicméně spíš si myslím, že mám nepříznivě nakloněny hvězdy. Včera jsem koukala na internetu na video - Na baru s Patricií Solaříkovou, a někdo se tam ptal, jak se jí podařilo zhubnout. Odpověď zněla: "Přestala jsem řešit drby a hubnutí jako takové a mimo to se denně cpu nutelou!" Takže asi chápete jak mi je...

Ale! Je potřeba vymyslet další postup a tím je DETOX! Lépe řečeno detoxikace organismu. Něco mi říká, že by to mohlo trochu pomoct a když ne, alespoň se budu cítit lépe. Přečetla jsem si hodně článků jak na to a předem říkám, že žádný tabletky ani pouze rostlinnou stravu do sebe ládovat opravdu nehodlám.

 

A jak na to teda půjdu?

• vypustím všechny nezdravé elementy, jako je pivo, víno, cigarety
• zásobuji organismus dostatkem (alespoň 3l) vody denně
• upřednostním v jídelníčku ovoce, zeleninu a ryby
• půjčím nebo seženu si někde mixér, abych si mohla dělat smoothies (o tom co je smoothie, příště)
• věnuji dostatek času procházení na čerstvém vzduchu

A tak dále... Takže měsíc březen, který tomuto pokusu hodlám věnovat, bude podle mě skvělý, ale uvidím, za jak dlouho budu bojovat s první chutí na skleničku vína. Musím říct, že se už moc těším na tu fázi s nutelou, který by měla přijít potom. A ty se můj milý Aldo připrav na to, že se taky zapojíš :)M