Věčný kolotoč s názvem: úklid!

Ještě před pár lety jsem byla neskutečný bordelář. Uklízela jsem tak jednou týdně a jen proto, že už to bylo fakt neúnosný. Chodila jsem do školy nebo do práce a volný čas samozřejmě využívala jinak než úklidem. Co mi tenkrát odpadlo od ruky, zůstalo ležet a během dne jsem tím pádem měla všechny volné plochy své garsonky totálně zaneřáděné.

Tenkrát jsme si říkala: já to nechápu, jak můžou mít někteří lidé neustále uklizeno? Jak můžou maminky udržet svoji domácnost v čistotě? Vždyť já uklidím celý byt a hned se za mnou začne tvořit cestička neumytého nádobí, zmačkaného oblečení, knížek a  věcí z kabelky. Navíc mytí nádobí, zametání, vynášení odpadků a nedej bože čištění záchodu je prostě za trest. Bála jsem se, že se jednou budu s miminkem brodit drobečkama z tatranek a rohlíků. Fuj.

Před rokem a půl se ale stal zázrak. Narodil se mi Samuelek a všechno je jinak. Touha po tom, aby měl Sáma kolem sebe čisto mě úplně změnila. Začínám být posedlá uklizenou domácností a vyžaduji čistotnost i od svého okolí. Představte si, že se vrátíte v 8 večer z celodenního výletu po zasněžených pláních. Co uděláte? Co nejrychleji dáte děti spát a vlezete si do vany? Já také. Hned potom, co uklidím kuchyň. Nebo co uděláte, když ráno vstanete po párty a je vám hrozně špatně? Já prostě musím nejdřív uklidit celý byt a uvařit oběd, než si dám sprchu a hodím relax, abych tu na ten nepořádek nemusela koukat.

Takže pokud doma sedíte ve svém hnízdečku, obklopeni papírkama a špinavým nádobím, nebojte se, přijde čas a stanou se z vás zodpovědní rodiče. A ani to nebolí. Ten pocit, když mám vše uklizené, je pro mě jako droga. Ona totiž maminka na mateřské ani na ničem jiném ujíždět nemůže. Hezký den :)M