úterý 24. února 2015

Moje knihy - část první

Jak už jsem psala, tak za posledních 14 dní jsem přečetla asi pět, šest knížek. Původně jsem myslela, že tento článek bude pohodový, vždycky kniha-autor-obsah a všichni budeme spokojení. ALE jsem z jedné knihy tak vytočená, deprimovaná, smutná... Připadám si naivní a úplně pitomá. A proto jsem se rozhodla (i když se to nedělá), popsat vám tuto knihu co nejvíc dopodrobna, aby nikoho z vás už ani nenapadlo něco takového číst.

Předem říkám, že tyto věci by se měli číst, a svět musí vědět, co se děje. Mluvím o problematice týrání dětí. Je dokázáno, že každé páté americké dítě, je buď psychicky, fyzicky nebo sexuálně týrané a to je hrůza!! A teď už k věci.: Autor se jmenuje Dave Pelzer a je to jeho autobiografická knížka. Text, popisující jeho vlastní dětství a šílenosti jeho matky. Asi proto, že už jsem taky máma, mě to tak sebralo.

Dílo: Dítě-zvané-To

Příběh začíná tím, jak malý Dave ve škole přizná své utrpení a je odvezen do ústavu pro týrané děti... Dále už pak jen popisuje své vzpomínky hezky postupně a velice detailně.

Na začátku, to mu byly 4 roky a měl ještě dva bratry, bylo vše krásné. Šťastná rodinka, perfektní rodiče, dokonalé výlety a dovolené, já osobně opravdu nechápu, co se tak najednou stalo. Matka, nejspíš psychicky labilní, si svého malého synka vybrala ke zvrhlým, sadistickým hrátkám. Velmi často posilněná alkoholem, začala malého Davida týrat hladem, ale tak že mu nedala třeba tři, až šest dní najíst. Nutila ho dělat všechny domácí práce, bila ho, pálila mu ruce nad plotnou, poštvala proti němu i bratry, kteří z něho měli sluhu.

David měl samozřejmě hlad a ten ho donutil krást jídlo. Pokaždé po příchodu domů musel vyzvracet obsah žaludku a jen občas mu matka dovolila natrávené kradené jídlo opět sníst. Dostával pít čpavek, chlór i prostředek na nádobí. Spal ve sklepě jako pes. Hodiny trávil ve vaně v ledové vodě, kdy mu vykukoval pouze nos. Po narození jeho dalších dvou bratrů ho matka nutila jíst jejich výkaly přímo z plínek. A nejhorší na tom všem bylo, že otec, jeho hrdina, jen tupě koukal na to co se děje a místo aby zakročil, přestal se s rodinou stýkat.
O tom, že opilá matka bodla Davovi i nůž do břicha a nechala ho s bodnou ránou uklízet a pak ležet v horečkách ve sklepě, nebudu snad ani radši psát.

Myslím, že jako příšerná ochutnávka by to stačilo. V knize například není ani popsáno, co se vlastně stalo, že se matka tak rapidně změnila. Autor na začátku upozorňuje, že nespisovný jazyk je zapříčiněný myšlenkovými pochody malého chlapce, a přitom je tam jen pár gramatických chyb, dokonce se tam píše, že škola o problému více jak dva roky věděla, než zasáhla...No nevím. Jako kniha hrozný. Jako příběh hrozný. Dopad na psychiku je také hrozný.


Nakonec mi asi stejně nezbývá nic jiného, než vás před knihou varovat, ale stejně ji doporučit. Protože tyto věci se dějí i u nás. Nesmíme být slepí. :)M

2 komentáře:

  1. kniha je o postiženém dítěti? určitě až narazím přečtu

    OdpovědětSmazat
  2. Podle mého názoru z něho udělají postiženého jeho rodiče...

    OdpovědětSmazat