Ty tři roky v Brně, co jsem strávila celkem nezávislým práce-nákupy-hospoda-postel-práce životem ve mě ale něco nechaly. A poslední dobou je to horší a horší. Sakra jak mě chybí výplata a potažmo její utrácení za věci, které ani nepotřebuju!! Být mamka je jedinečný, ale být mamka v ČR je brutus. Člověk trčí měsíčně hodiny a hodiny na úřadech, běhá z kanclu do kanclu, aby mu následně na účet chodila částka, která nepokryje ani náklady na bydlení, natož na jídlo, natož na potřeby pro broučka, natož pak na potřeby pro maminku. "Došel mi make-up ach jo, jenže tenhle měsíc jsem si koupila šampón, na příští měsíc mám v plánu deodorant, na ten další rtěnku...Fajn koupím si ho tak asi za půl roku." Ano, snažím se přehánět, ale kolikrát se to od skutečnosti tolik neliší. Člověk pak ze zoufalství odpoví na inzerát :Práce z domova! A nakonec zjistí, že aby mohl začít pracovat, potřebuje společnosti poslat 100000 kč. Musím ale taky podotknout, že na tom nejsem asi zdaleka tak špatně. Jsou také maminky, které na určité dávky díky nesmyslným pravidlům (platícím asi jen u nás) nemají prostě nárok. Potom celý den sedí v pyžamu (nemá smysl se převlíkat, když stejně nikam nepůjdu) na posteli s hlavou v dlaních a dumají nad smyslem života.
Člověk holt musí být skromný a vyrovnat se s tím, že rodičovská dovolená je možná nejkrásnější období života, ale také nejtěžší a hlavně je to zkouška psychické odolnosti.
Dnes v noci se mi zdál sen. Vrátil mě právě do Brna, a do těch chvilek, kdy jsem se smutná, veselá nebo i znuděná sebrala a jela do obchodního domu, nakoupit pár nových super kousků. Můj šatník se momentálně skládá z jedněch legín a páru rozdrbaných tepláků. Nehroutím se. Vlastně trochu jo. Ale každopádně si uvědomuju, že můj život je jen v mých rukách a to, že se do starých věcí nevejdu a na nové nemám, je vlastně taky moje vina. Takže dost fňukání a honem s tím něco dělat. Hezký den :)M
Žádné komentáře:
Okomentovat