Samuelek hrdina!

Samuelek měl včera den svých poprvé. Opět mě ujistil, že sice má svoje tempo vývoje, ale má ho a to je hlavní. Opět mě ujistil, že je to ten nejvíc nejšikovnější malý chlapeček na celým širým světě. Abych na žádné z jeho poprvé nezapomněla, začnu hezky postupně.

Po měsíci neuvěřitelného a hlavně zbytečného stresování jsme se včera vydali se Samuelkem poprvé do Fakultní nemocnice v Motole. Sáma jel vůbec poprvé do Prahy a taky poprvé seděl ve své nové autosedačce tak dlouho ve vzpřímené poloze a zvládnul to. V Motole jsem se bála, že budeme hodiny čekat a prodírat se davy lidí, ale nic. Nádhera, každý šel v tu hodinu, na kterou se objednal.

Byli jsme objednaní na očkování a do centra zrakových vad. Na chodbě hned po příjezdu koukáme, a Sáma si poprvé podržel lahvičku sám u pusinky a navíc v ní měl ne přímo studené, ale neohřáté pití (také poprvé).Jupí, nebudeme pít v létě horký mlíko! 

 

Po příchodu do očkovací ambulance nedůvěřivě koukal kolem a poslouchal, co si povídáme, načež dostal včeličku poprvé do zadečku. Čekali jsme, že spustí sirénu, ale nic takového se nedělo. Trošku zčervenal, všechny si nás změřil pohledem a když ani jeden z nás neplakal, poškrábal se na bolavým zadku a rozhodl se neplakat taky.

 

O hodinu později už mu na očním chudáčkovi poprvé rozkapali očička, takže do třiceti minut nic neviděl a to bylo zle. Nejen že je hladový, unavený, dostal včeličku a musí se tu válet v kočárku, který už je mu malý. Oni se mu ještě k tomu budou vrtat v očičkách. No musím říct, že své poprvé na očním nám dal pěkně odskákat. Nakonec jsme se dozvěděli, že budeme mít doma fešáka se svýma "poprvé" brejličkama. Prostě samé novinky. Už se těším na další pa:)M

 

 



Swing Time

 

 

Už hodně dlouho jsem přemýšlela, že mi tu chybí článek o hudbě, i když musím říct, že jsem na ni docela zanevřela od té doby, co nechodím trsat do klubíků. Je tu ale jedna věc, která mě nikdy nenechá chladnou. Na tento styl jsem přišla už asi před čtyřmi lety v Brně, ani nevím jak, protože Brňáci na rozdíl od Pražáku nemají swingové kluby a už vůbec ne Electro Swingové!

 

Ano Electro swing je přesně ten hudební styl, o kterém chci psát. Je to přesně ten styl, který ve vlnách zaplavuje celý svět, který míchá kvělý swing 30.-40. let a "naše" novodobé styly, jako je hip hop, house, electro a další... Průkopníkem ESW bude asi člověk známý jako Parov Stelar a v ČR potom skoro padesátiletý, ale výborně švihlý DJ Meckie Messer. Nesmím opomenout říct, že do českého electro swingu se s vervou pustil i náš obrovský elegán Ondřej Havelka.  Já do podrobností moc zacházet nechci, ostatně včera v jedné "Víkendovské" reportáži vysvětlovali tenhle zázrak dost do podrobna. Já jen na toto téma musím trošku navázat, a nechápu, proč mě to nenapadlo dřív.

 

 

Electro swing mě neuchvátil jen tím, co je slyšet, ale hlavně tím, co je vidět. Jak se na to dá skvěle tančit, tancem, který je podle mě sexy, vášnivý, vtipný a ulítlý. A ani nemluvím o tom, jak moc se mi líbí móda již zmiňovaných 30. let. Určitě jí věnuji příští článek. A teď už pár malých ochutnávek, protože věřím, že si na tom ulítnete stejně jako já.

 

 



 

Caravan Palace - Jolie Coquine

Parov Stelar - Libella swing

Electro swing collection

The best of electro swing

 

Otázky a připomínky do komentářů, děkuji a ahoj :)M

 

 





Moje knihy - část první

Jak už jsem psala, tak za posledních 14 dní jsem přečetla asi pět, šest knížek. Původně jsem myslela, že tento článek bude pohodový, vždycky kniha-autor-obsah a všichni budeme spokojení. ALE jsem z jedné knihy tak vytočená, deprimovaná, smutná... Připadám si naivní a úplně pitomá. A proto jsem se rozhodla (i když se to nedělá), popsat vám tuto knihu co nejvíc dopodrobna, aby nikoho z vás už ani nenapadlo něco takového číst.

Předem říkám, že tyto věci by se měli číst, a svět musí vědět, co se děje. Mluvím o problematice týrání dětí. Je dokázáno, že každé páté americké dítě, je buď psychicky, fyzicky nebo sexuálně týrané a to je hrůza!! A teď už k věci.: Autor se jmenuje Dave Pelzer a je to jeho autobiografická knížka. Text, popisující jeho vlastní dětství a šílenosti jeho matky. Asi proto, že už jsem taky máma, mě to tak sebralo.

Dílo: Dítě-zvané-To

Příběh začíná tím, jak malý Dave ve škole přizná své utrpení a je odvezen do ústavu pro týrané děti... Dále už pak jen popisuje své vzpomínky hezky postupně a velice detailně.

Na začátku, to mu byly 4 roky a měl ještě dva bratry, bylo vše krásné. Šťastná rodinka, perfektní rodiče, dokonalé výlety a dovolené, já osobně opravdu nechápu, co se tak najednou stalo. Matka, nejspíš psychicky labilní, si svého malého synka vybrala ke zvrhlým, sadistickým hrátkám. Velmi často posilněná alkoholem, začala malého Davida týrat hladem, ale tak že mu nedala třeba tři, až šest dní najíst. Nutila ho dělat všechny domácí práce, bila ho, pálila mu ruce nad plotnou, poštvala proti němu i bratry, kteří z něho měli sluhu.

David měl samozřejmě hlad a ten ho donutil krást jídlo. Pokaždé po příchodu domů musel vyzvracet obsah žaludku a jen občas mu matka dovolila natrávené kradené jídlo opět sníst. Dostával pít čpavek, chlór i prostředek na nádobí. Spal ve sklepě jako pes. Hodiny trávil ve vaně v ledové vodě, kdy mu vykukoval pouze nos. Po narození jeho dalších dvou bratrů ho matka nutila jíst jejich výkaly přímo z plínek. A nejhorší na tom všem bylo, že otec, jeho hrdina, jen tupě koukal na to co se děje a místo aby zakročil, přestal se s rodinou stýkat.
O tom, že opilá matka bodla Davovi i nůž do břicha a nechala ho s bodnou ránou uklízet a pak ležet v horečkách ve sklepě, nebudu snad ani radši psát.

Myslím, že jako příšerná ochutnávka by to stačilo. V knize například není ani popsáno, co se vlastně stalo, že se matka tak rapidně změnila. Autor na začátku upozorňuje, že nespisovný jazyk je zapříčiněný myšlenkovými pochody malého chlapce, a přitom je tam jen pár gramatických chyb, dokonce se tam píše, že škola o problému více jak dva roky věděla, než zasáhla...No nevím. Jako kniha hrozný. Jako příběh hrozný. Dopad na psychiku je také hrozný.

Nakonec mi asi stejně nezbývá nic jiného, než vás před knihou varovat, ale stejně ji doporučit. Protože tyto věci se dějí i u nás. Nesmíme být slepí. :)M

Běhání, běhání, všechny smutky zahání!

   Já prostě chci běhat! Chci mít fyzičku! Chci vyběhnout a relativně v pohodě uběhnout alespoň těch 5 kilometrů! Když ty začátky jsou tak těžký. Je to o vůli, přemáhání. Musím se nutit ke každému dalšímu kroku. Někomu to trhá žíly, někomu to trhá srdce, ale mě to s určitostí trhá plíce a průdušky. Je to boj. A vůbec nejhorší je se vykopat ven. Asi před měsícem, jsem se párkrát odhodlaně navlékla do běžeckého a odnesla to chřipkou. Jenže když se teď podívám ven a osvítí mě to jarní slunce, byl by hřích se na to zase vybodnout. Navíc opět čtu knížku, kde holka chodí každé ráno běhat dva kilásky tam a dva zpátky, no a jak myslíte, že vypadá. Samozřejmě, že je nejhezčí z celý školy:).

Nezadržitelně se blíží léto, a já rozhodně nehodlám opět chodit jak muslimská žena zahalená do Hidžábu. Došla jsem k závěru, že ten běh je pro mě nejlepší protože:

• je nejlepší na hubnutí
• mám po něm vůbec nejvíc nejlepší náladu
• hrozně obdivuji lidi, co běhají
• obdivuji kamaráda Máru, který se vykašlal na špatný životní styl a už trénuje na půl maraton do Brna (třeba bych se k němu mohla za rok přidat)

Takže dneska, pěkně až přijdu od babičky a počkám až mi vytráví (s plným pupkem jsem běhala jen jednou a už nikdy více), nazuji botky a zkusím opět alespoň dva kilometry. Můj taťka říkal, že si musím dát nějaký cíl. Když se on totiž vydal jen tak bezcílně běhat, tak ho po kilometru začalo píchat v boku a jak on sám říká, vyprdnul se na to. Takže můj cíl na dnešek je :Dej sakra aspoň dva kilometry, který proložíš chůzí maximálně dvakrát! A uvidíme jak na tom budu třeba za měsíc.

Jde do toho někdo se mnou? M:)

Jarní výletování :)

Zdravím do pošmourného rána. Než se pustím do nezáživného článku o knihách, využiji toho, že mi zase na chvilku šlape počítač a rozepíšu se trochu o našich jarních aktivitách.

Já jaro přímo miluji. To první teplo po zimě. To, když si poprvé troufneš vzít na sebe jen mikinu. To, když zavřeš oči a dýcháš jarní vůni. No zkrátka počasí jako dělané na výletování. A my jsme výletní rodinka. Už jako těhotná jsem se s Aldou škrábala po skalách jako kamzík, přeskakovala potoky, nachodila kilometry. Samozřejmě s tím pokračujeme i teď se Samuelkem. Asi proto náš kočárek vypadá jako terénní čtyřkolka (zablácený až po uši).

Předevčírem jsme tak využili první příležitost se projít slunečným počasím po Liberci. Sáma tam jel na vyšetření a pak jsme jen tak brouzdali městem. Ano, sice to nebyla příroda, ale stejně mě to jarní slunce nabylo takovou skvělou energií, že se culím snad ještě teď. A navíc, Samuelek byl poprvé v KFC! On teda neví, že už jako pulec tam dost tvrdě makal, když maminka na tu mateřskou prostě nechtěla odejít a chvíli i hrozilo, že se bude jmenovat malý Texas Grander. Nakonec ale všechno dobře dopadlo :)

Dneska sice sluníčko asi ještě spinká, ale to nás neodradí. Musím si do Železnýho Brodu pro recept, tak to skloubíme s prozkoumáváním neznámého území. Upřímně doufám, že najdu aspoň tu ordinaci. Každopádně jdu oba ty svý chlapy vzbudit, nakrmit a sbalit a hurá na vlak (ano vždy a všude jezdíme vlakem). To bude romantika! Zvlášť, jestli se Jančařík zase pletl a místo sluníčka začne pršet. Díky a ahoj :)M

Věčný kolotoč s názvem: úklid!

Ještě před pár lety jsem byla neskutečný bordelář. Uklízela jsem tak jednou týdně a jen proto, že už to bylo fakt neúnosný. Chodila jsem do školy nebo do práce a volný čas samozřejmě využívala jinak než úklidem. Co mi tenkrát odpadlo od ruky, zůstalo ležet a během dne jsem tím pádem měla všechny volné plochy své garsonky totálně zaneřáděné.

Tenkrát jsme si říkala: já to nechápu, jak můžou mít někteří lidé neustále uklizeno? Jak můžou maminky udržet svoji domácnost v čistotě? Vždyť já uklidím celý byt a hned se za mnou začne tvořit cestička neumytého nádobí, zmačkaného oblečení, knížek a  věcí z kabelky. Navíc mytí nádobí, zametání, vynášení odpadků a nedej bože čištění záchodu je prostě za trest. Bála jsem se, že se jednou budu s miminkem brodit drobečkama z tatranek a rohlíků. Fuj.

Před rokem a půl se ale stal zázrak. Narodil se mi Samuelek a všechno je jinak. Touha po tom, aby měl Sáma kolem sebe čisto mě úplně změnila. Začínám být posedlá uklizenou domácností a vyžaduji čistotnost i od svého okolí. Představte si, že se vrátíte v 8 večer z celodenního výletu po zasněžených pláních. Co uděláte? Co nejrychleji dáte děti spát a vlezete si do vany? Já také. Hned potom, co uklidím kuchyň. Nebo co uděláte, když ráno vstanete po párty a je vám hrozně špatně? Já prostě musím nejdřív uklidit celý byt a uvařit oběd, než si dám sprchu a hodím relax, abych tu na ten nepořádek nemusela koukat.

Takže pokud doma sedíte ve svém hnízdečku, obklopeni papírkama a špinavým nádobím, nebojte se, přijde čas a stanou se z vás zodpovědní rodiče. A ani to nebolí. Ten pocit, když mám vše uklizené, je pro mě jako droga. Ona totiž maminka na mateřské ani na ničem jiném ujíždět nemůže. Hezký den :)M

Svátek zamilovaných, ááách jo..

 

Krásný "valentýnský" den vám přeji. Takhle po ránu mi to píše nejlépe, a ještě když zjistím, že se dnes nabízí takové skvělé téma. Já tento svátek moc neprožívám. Mám ho spojený s čokoládou od maminky, která i tento den dokázala celé roky využívat k tomu, aby nás zasypala bonbónkama a pusinkama. Teď už jen ty pusinky, protože všechny tři sestry hubneme do plavek. :)

 

 Ale s přítelem jsem to nikdy moc neřešila. Možná proto, že se vždycky daly peníze investovat do důležitějších věcí, než do červených srdíček nebo se prostě neumím zamilovat tak, abych potřebovala speciální den k oslavování. Od většiny odpůrců slyšíme že "to je americkej svátek, to já slavit nebudu". Přitom tohle mi nevadí. Já bych neslavila Halloween. Tato odlehčená atmosféra dne svatého Valentýna je přeci jen fajn.

 

Takže dnešní den oslavíme s rodinkou tak, že si uděláme nějaký dobrý obídek a pak po třech týdnech chřipkové epidemie, kdy jsme Samuelka bránili jak mohli, aby byl do Motola fit a on stejně chudáček onemocněl, vyrazíme na nějakou krátkou, ale osvěžující procházku. Po těch dnech strávených s ním doma se i já těším, až se nadýchám čerstvého vzduchu a zlepším si tím náladu o 100%. Užijte si tenhle den jak uznáte za vhodné a ahoj :)M

Nebudeme zbytečně nervózní ne?

Předem se chci omluvit za absenci na svém blogu, ale můj červený stařík notebook, který chudák jede několik let snad čtrnáct hodin v kuse (neříkám, že jsem na něm neustále zalezlá já - bože chraň), začíná trochu stávkovat a třeba včera jsem ho ani nerozjela. Ještě abych musela uvažovat o novém (to by se dostal před můj vysněný foťák).

No ale teď už k věci. Já jsem hrozně nervózní člověk. Stresař jako blázen. A to žiji v podstatě klidným životem. Jenže mě rozhodí i cesta na nákupy do jiného města (co když se s kočárkem nenacpu do vlaku?) nebo nutnost zajít si k zubaři. Při těchto a podobných událostech začnu být protivná asi tak dva dny dopředu. Pokud se ale jedná třeba o nástup do nové práce a nebo celodenní výlet se Samuelkem na vyšetření do Motola, s nutností skvěle rozvrženého a naplánovaného časového harmonogramu (což mě čeká už za 13 dní), jde to se mnou z kopce tak tři týdny dopředu. Já jsem snad nervózní i u reklamy na psí žrádlo. Co bych asi dělala, kdybych hrála na nějaký nástroj? Nebo kdybych byla třeba herečka? Nebo krasobruslařka?? To by se mnou určitě seklo.

Co je vlastně nervozita a co se při ní děje v těle? Je to negativní projev psychického stavu jedince (třeba labilního, jako jsem já), který se projevuje jako stres, strach, atd... No musím říct, že jsem o tom něco přečetla a je to nuda. Z vlastní zkušenosti vím, že u mě nervozita vyvolává nepříjemný pocit, špatnou náladu, tachykardii (zrychlený tep), hypertenzi (vysoký krevní tlak) - omlouvám se za ty odbornosti, to mi holt zbylo ze školy - křeče v břiše, nevolnost, pocit na brečení a podrážděnost.

A co s tím? To ví přece každý, omílá se to tu pořád dokola. Aktivní životní styl, fyzická aktivita, dostatek odpočinku, příjemně strávené volno, jídlo častěji v malých porcích, dostatečný pitný režim, nechat se vytáhnout kamarádkou na kávu a neřešit, že nemáte v čem jít... Je toho hodně, ale hlavně si to člověk musí sám srovnat v hlavě a musí se z toho chtít vyhrabat, jinak se všichni sejdeme na psychiatrii.

PS: Za poslední týden jsem přečetla asi tři knihy, tak už pomalu vymýšlím "knížkový" článek. Jenže opět čtu samý dojáky, mám teď takový období...:)M

Pár věcí, které mě dělají mnou...

    Je tomu pár měsíců, co jsem četla jeden článek a na špatnou náladu tam bylo doporučeno sepsat si seznam věcí, které mě dělají šťastnou. Myslím, že je to fajn nápad udělat si takový malý průzkum sama sebe a tím zjistit čemu se vyvarovat, a které aktivity naopak zařadit na denní režim. Sepsala jsem si tedy pár věcí, co mě těší a pár těch, co mě štvou. Berte to třeba jako typ jak zahnat nudu a trošku se poznat.

Věci co mě těší:

1. když se ráno dokopu ke cvičení
2. dát si kafe na balkóně zalitým ranním sluncem
3. sledování spícího Samuelka
4. sprcha po cvičení
5. teplé protiskluzové ponožky
6. vyťukávání rytmů prsty o stůl
7. černé bouřkové mraky
8. stahování si ponožek pod peřinou pouze prsty u nohou
9. čuchání k voňavým uším štěňátek
10. uvařit si čaj k "Ordinaci"
11. voňavé vyprané prádlo
12. každé shozené kilo
13. když mi někdo škrábe záda
14. když se rychle zaučím v nové práci
15. chození na houby
16. procházky kolem lomu v Líšni (Brno)
17. čekání až přijde Ježíšek
18. uklizený byt
19. když dočtu knížku až dokonce
20. namazat si po koupání tělo krémem
21. sledování Tomáše K. na koncertě
22. když si můžu koupit něco v drogérii
23. teplý letní večer strávený venku
24. psaní blogu
25. poslouchání žvatlajícího Samuelka
26. pozorování cizích lidí v MHD
27. dolování žmolků z pupíku
28. sledování hororů (ale jen s Aldou)
29. jíst dobroty, které uvaří mamka
30. vymýšlení nesmyslných básniček a jejich zpívání
31. smíchat si bramborovou kaši se zeleninovým salátem
32. procházky městem, když chumelí
33. atmosféra vánočních trhů

Věci co mě štvou:

1. drobky na koberci
2. hysterie cizích dětí
3. když nedodržím, co jsem si předsevzala
4. varhánky na prstech
5. moje minulost
6. věšení mokrého prádla
7. když přesolím jídlo
8. odřené koleno
9. hroznej pařák
10. mušky v kuchyni
11. plané řeči
12. protivné prodavačky v obchodě
13. přetvářka
14. že nemám řidičák
15. že na obarvení dlouhých vlasů jsou potřeba alespoň 3 barvy
16. když musím po hororu na záchod
17. veřejné bazény
18. když nasypu ptáčkům zobání a oni to rozhází po celém balkóně
19. když na mě promluví cizí opilý člověk
20. čerstvě ostříhané nehty
21. že miminka neví, jak si odkašlat, i když to moc potřebují
22. arogantní omladina
23. politika
24. ceny čerstvých a zdravých potravin
25. že si pejsci značkují teritorium
26. že mi pračka žere jen hezké ponožky a ty staré nechává být
27. že v zimě nemůžeme s malým na výlety
28. parky plné psích hovínek
29. když si mě člověk, který mi ublížil zablokuje, aby nemusel nic řešit
30. špinavá okna den poté, co je umyji
31. že si dlouho pamatuji křivdu
32. opilci za volantem
33. že reklamy lžou

Takže asi tak. Ráda si v komentářích přečtu i to co štve nebo naopak těší vás. Jsou to jen drobnosti a dalo by se jich vymyslet stovky. Je potřeba si uvědomit, že takoví prostě jsme a budeme. Jdu rychle něco dělat, jelikož mě napadají další a další body, které by se daly dopsat a to bych tu mohla být do zítra, takže hezký den a ahoj :)M

Jdeme na pivo?

     

     Náhodou se mi dostal pod oko článek o pivu, kde tvrdili, že vlastně není vůbec dokázáno, že se po zlatavém moku tloustne. Kila prý nabíráme hlavně proto, že si k pivečku rádi dopřáváme křupky, brambůrky a utopence. Četla jsem to asi před dvěma dny a od té doby na to musím neustále myslet. Ano, pivo je sice z 90% tvořeno vodou, ale co ty kalorie? Dříve se přece říkalo, že jedno pivo je takový energetický příjem, jako guláš s pěti a najednou to neplatí?

Takže jsem se pídila dál a zjistila, že jedno půllitrové pivo má v průměru 200 kalorií, samozřejmě čím je silnější a barevnější, tím kalorií v moku přibývá. To znamená, že pokud do vás za večer zahučí deset kousků, vyplácali jste si počet kalorií, které by měli stačit na celodenní příjem. Potom je tedy otázka, jestli se tloustne po pivu a nebo po tom jídle, které sníme a dostaneme tak do sebe za ten den dvojitou porci energie. Museli bychom být vrcholovými sportovci, abychom tu energii dokázali spálit a neuložila se nám v podobě tuků pod kůži. Poznámka: taková normální porce hovězího gulášku s houskovým knedlíkem obsahuje asi 620 kcal (takže tři piva).

Já osobně si nemyslím, že je pivo čistě pánská záležitost, protože mi chutná. Rozhodně ho ale nepiju každý den ani každý týden. Nejraději využívám jeho osvěžujících schopností v létě navečer, když mě ve venkovní zahrádce oblíbeného podniku ohryzávají komáři. Závěr pro mě je tedy takový, že pět piv za večer je prostě moc a že se po něm zkrátka a dobře tloustne, i když možná nepřímo.

PS: Údajně pivo zlepšuje pamět, podporuje inteligenci (samozřejmě ne ihned po požití) a zvyšuje sekreci hormonu dopaminu, čímž navozuje pocit štěstí, takže občas - PROČ NE? :)M

...Go shopping...

    Ty tři roky v Brně, co jsem strávila celkem nezávislým práce-nákupy-hospoda-postel-práce životem ve mě ale něco nechaly. A poslední dobou je to horší a horší. Sakra jak mě chybí výplata a potažmo její utrácení za věci, které ani nepotřebuju!! Být mamka je jedinečný, ale být mamka v ČR je brutus. Člověk trčí měsíčně hodiny a hodiny na úřadech, běhá z kanclu do kanclu, aby mu následně na účet chodila částka, která nepokryje ani náklady na bydlení, natož na jídlo, natož na potřeby pro broučka, natož pak na potřeby pro maminku. "Došel mi make-up ach jo, jenže tenhle měsíc jsem si koupila šampón, na příští měsíc mám v plánu deodorant, na ten další rtěnku...Fajn koupím si ho tak asi za půl roku." Ano, snažím se přehánět, ale kolikrát se to od skutečnosti tolik neliší. Člověk pak ze zoufalství odpoví na inzerát :Práce z domova! A nakonec zjistí, že aby mohl začít pracovat, potřebuje společnosti poslat 100000 kč. Musím ale taky podotknout, že na tom nejsem asi zdaleka tak špatně. Jsou také maminky, které na určité dávky díky nesmyslným pravidlům (platícím asi jen u nás) nemají prostě nárok. Potom celý den sedí v pyžamu (nemá smysl se převlíkat, když stejně nikam nepůjdu) na posteli s hlavou v dlaních a dumají nad smyslem života.

Člověk holt musí být skromný a vyrovnat se s tím, že rodičovská dovolená je možná nejkrásnější období života, ale také nejtěžší a hlavně je to zkouška psychické odolnosti. 

Dnes v noci se mi zdál sen. Vrátil mě právě do Brna, a do těch chvilek, kdy jsem se smutná, veselá nebo i znuděná sebrala a jela do obchodního domu, nakoupit pár nových super kousků. Můj šatník se momentálně skládá z jedněch legín a páru rozdrbaných tepláků. Nehroutím se. Vlastně trochu jo. Ale každopádně si uvědomuju, že můj život je jen v mých rukách a to, že se do starých věcí nevejdu a na nové nemám, je vlastně taky moje vina. Takže dost fňukání a honem s tím něco dělat. Hezký den :)M

"Jsem tlustá kvůli pomalému metabolismu." Blbost!!!

   Téma metabolismu mě poslední dobou dost zajímá. I já jsem nesčetněkrát použila tu výmluvu: "Mám pomalý metabolismus, proto jsem tlustá." Teď už vím, že i kdyby to byla pravda, můžu si za to vlastně sama. Ráda bych se teda s vámi podělila o moje nabyté poznatky.

Co je to metabolismus? 

     Látková přeměna, zjednodušeně řečeno jsou to chemické a energetické změny v organismu. Úplně jednoduše je to prostě přeměna jídla které sníme na energii. Jednotka energie je kalorie (cal), i když už je většinou nahrazována jouly (J).

Co zpomaluje metabolismus?

    Za pomalý metabolismu si většinou můžeme sami svými zvyklostmi a způsobem života. Vyjmenujme si pár příkladů, proč k tomu zpomalení vlastně dochází.:

• přebytek jednoduchých cukrů ve stravě (pečivo, sladkosti...)
• nadváha
• nedostatek bílkovin
• nedostatek vitamínů
• málo vody (špatný pitný režim)
• minimum fyzické aktivity
• dlouhé intervaly mezi jídly

Když se tak na to dívám, splňuji úplně každý jediný bod v tomto nezdravém seznamu. Mám ale i pár triků, jak metabolismus zrychlit.

Co stimuluje metabolismus?

• výživné snídaně
• dostatek pohybu (např.:5x týdně 30min cardio a 3x týdně silový tréning)
• pitný režim (alespoň 2l denně, v létě nebo při sportu víc)
• poslední jídlo 2 hodiny před spánkem
• vynechání jednoduchých cukrů (jíst spíše celozrnné pečivo, ovoce a zeleninu)
• vybírat si zdravé a čerstvé potraviny s nízkým glykemickým indexem 

Nechci si tu hrát na odborníka, což ani nejsem, jen mě to prostě zajímá. Chci ukázat, jak je vlastně lehké udělat ten první krok ke zdravějšímu životnímu stylu. Člověk si řekne: ona se snad zbláznila? 5x týdně kondiční cvičení?. Ne opravdu jsem se nezbláznila, znamená to třeba chodit do práce či do školy pěšky. Někomu zase dělá problém pitný režim? Tak si prostě každou celou hodinu naordinujte dvě deci vody a je to. Já vím, hraju si tu na spasitelku a přitom ty moje výsledky jsou, řekněme neuspokojivé....ale budou, jářku budou :)M