Přesně jako když jsme byly se ségrama malé a už v listopadu každé ráno běhávaly k oknu a čekaly, až se objeví ta krásná a třpytivá zimní pokrývka. Teď už je to jiné. Třeba loni se neobjevila vůbec a letos je to taky takové nějaké všelijaké. Dnešní ráno bylo fajn, jako za starých časů. Na facebooku už asi deset mých přátel zveřejnilo statusy typu: "Co to je za sra*ku???" No ale já nemusím škrábat auto, nemusím se v 5 ráno plahočit masou sněhu do práce, Samuelek je ještě malý, proto s ním zatím nemusím jít stavět sněhuláka. Jediné co fakt musím je, jít si opět zaběhat, protože to, co jsem včera předvedla, bylo čiré zoufalství. Naopak mě ta halda sněhu ale motivuje. Beru to jako zábavu, jako bojovku, jako výzvu. Prodírat se haldou sněhu, to je pro mě prostě zábava. Právě přestalo sněžit. Je to trošku škoda, jelikož moje postižení tkví v tom, že kdykoliv vidím padat tu nádheru, musím se obout a vyběhnout ven. No a ničení hladce zasněžených, ničím neporušených velkých ploch, to je pro mě naprostý orgasmus :) Ale kdo to nemá stejné že?? Tak vzhůru do boje Pa :)M
Žádné komentáře:
Okomentovat