neděle 18. ledna 2015

Moje první hodina na steppru...



         Je všeobecně známé, že na depku je nejlepší pohyb. Nějak špatně jsem se vyspala a sychravá neděle mě přímo sváděla k tomu, abych se jen válela na gauči, cpala se špagetama a pila čaje na hubnutí (v ruce časopis DIETA). No a v tom se zrodil nápad, vydržet svou první hodinu na steppru. Rozdělila jsem ji tedy do několika fází, které se teď pokusím popsat :)

Fáze jedna: prvních deset minut

Začátek mé snahy je pro mě vždy nejtěžší, než si nohy zvyknou, než se zklidní dech... Myslela jsem, že vypustím duši a každé dvě minuty jsem koukala na mobil, jestli už to náhodou není alespoň dvacet minut. Přežila jsem...


Fáze dvě: dalších deset minut

Na začátku této fáze se moje tělo většinou uklidní, koukám u toho na televizi a vždy když se tam objeví krásná a štíhlá žena, říkám si, že brzo budu vypadat jako ona. Teď jsem měla dobrou náladu, začala jsem se potit a nikdo by mi nevymluvil, že dneska už to fakt dám!!!


Fáze tři: blíží se půl hodina

Dobrá nálada je v nenávratnu. Mé snažení připomíná spíše boj o přežití. Leje ze mě jako z konve a vyčítám si, že jsem zahodila mobil, abych nemohla minutu co minutu koukat na hodiny. Hecuju se, přidávám tempo, trpím, funím...


Fáze čtyři: kdo uteče vyhraje

Bylo to přesně 33 minut. Vím to, protože chvíli předtím jsem slezla ze steppru, abych si podala telefon. Nevydržela jsem to. Složila jsem se na gauč a smutně koukala před sebe. Neumím se kousnout, zatnout zuby a jet na krev. Ach jooo :-(


Fáze pět: zlepšit si náladu

Tato fáze probíhá právě teď. Napůl se nenávidím a napůl se uklidňuju tím, že jsem dala aspoň půl hodiny. Píšu článek na blog o tom jak jsem neschopná a piju litry zeleného čaje (který je velký pomocník při spalování tuků).


Fáze šest: poslední část

Za chvilku se oklepu ze strašného zážitku a zjištění, že u toho rozhodně nebudu nikdy vypadat takto:
a začnu plánovat, druhý pokus, který už mi večer určitě vyjde. Moje moto totiž zní: Je jedno jakým tempem postupuješ dopředu.. I když to půjde pomalu, vždy budeš o krok napřed před těmi, co jen sedí na gauči!

Na příští týden plánuju články o nákupu očních linek a rtěnky, tak se těšte, jak se zase ztrapním :)M

2 komentáře:

  1. Ahoj, jako kdyby jsem se viděla a nebo jsi psala o mě :) Dojít od 30-40 min. je šílené :) Stojí to dost vymýšlení proč to nevzdat - 30 min. přeci stačí :) I to je pohyb :)
    Musím ti však říct, že jestli příště vydržíš a nevzdáš to, tak pak to utíká :) Od 40 minuty už je to kousek k 45 (tý jo 3/4 hodiny, to je skoro hodina, to už nevzdáš přeci) a od 55 min. si připadáš jako borkyně co je dobrá, protože vydržela celou hodinu na stroji. Začnou tě napadat myšlenky jako, že by jsi mohla přidat ještě 10 min. (no ty tedy úderem té 60 min. přejdou - hodina stačí :) )

    OdpovědětSmazat
  2. :-) díky za podporu, no jo ta půlhodina se dá a přesně ty myšlenky typu: už mám dvacet dám třicet :-) doufám že příště se mi to povede:-) dám echo!!

    OdpovědětSmazat