Stává se pro mě pravidlem, že ráno vstanu a řeknu si: "ale tak mohla bych si napsat zase jeden článeček". Tím se moje psaní stává nepřipraveným výplodem rozespalé mysli. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. Určitě plánuji i články dobře promyšlené a propracované, dlouhé i krátké. Chtěla bych si koupit foťák a spamovat sem své fotky, to ale samozřejmě časem. Nevím, jak to dělají ty uznávané blogerky, které mají 200 sledujících čtenářů a více. Navíc můj projev zatím není tolik odlehčený, vtipný, nadčasový, občas ani užitečný (jako třeba dneska že jo:)). Ale kašlu na to, protože každý jednou začínal, a pokud to nebude nikdo číst, pojmenuji to deník a nazdar.
Nedávno jsem tu psala, jak mám ráda snížek a jupí padají trakaře. No jo, jenže ten den jsem si pak byla zaběhat a ťapkání tou břečkou bylo opravdu za trest. Boty durch, ponožky durch, legíny durch. A jak se tak vyplašeně koukám z okna, dneska to bude to samý. Trošku mě to štve, protože výzva je pro mě už jen to, dokopat se jít běhat a nepotřebuji k tomu ještě vychytávky typu břečka, kaluže, silný vítr nebo třeba úchyl za stromem. Nedá se nic dělat. Venku sněží, budeme zase durch :) Kdo jde dnes taky? I kdyby jen na chvilku jako já?? Užijte si dnešek pa :)M
Žádné komentáře:
Okomentovat