Ještě mi to tolik nejde :)

     Stává se pro mě pravidlem, že ráno vstanu a řeknu si: "ale tak mohla bych si napsat zase jeden článeček". Tím se moje psaní stává nepřipraveným výplodem rozespalé mysli. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. Určitě plánuji i články dobře promyšlené a propracované, dlouhé i krátké. Chtěla bych si koupit foťák a spamovat sem své fotky, to ale samozřejmě časem. Nevím, jak to dělají ty uznávané blogerky, které mají 200 sledujících čtenářů a více. Navíc můj projev zatím není tolik odlehčený, vtipný, nadčasový, občas ani užitečný (jako třeba dneska že jo:)). Ale kašlu na to, protože každý jednou začínal, a pokud to nebude nikdo číst, pojmenuji to deník a nazdar.
      Nedávno jsem tu psala, jak mám ráda snížek a jupí padají trakaře. No jo, jenže ten den jsem si pak byla zaběhat a ťapkání tou břečkou bylo opravdu za trest. Boty durch, ponožky durch, legíny durch. A jak se tak vyplašeně koukám z okna, dneska to bude to samý. Trošku mě to štve, protože výzva je pro mě už jen to, dokopat se jít běhat a nepotřebuji k tomu ještě vychytávky typu břečka, kaluže, silný vítr nebo třeba úchyl za stromem. Nedá se nic dělat. Venku sněží, budeme zase durch :) Kdo jde dnes taky? I kdyby jen na chvilku jako já?? Užijte si dnešek pa :)M
       

Tohle mě dostalo!

     Většinou koukám spíš jenom na horory (pokud zrovna nebydlím sama, to jsem koukávala na život plejtváků na prima zoom), komedie, ty úplně nesnáším (moc jsem jich zatím neviděla, těch nestupidních). No ale na horory a animované pohádky bych mohla čučet neustále. Objevily se tu ale čtyři výjimky. Jsou to čtyři filmy žánru jiného než hororového nebo pohádkového, které se mnou za poslední měsíc zacloumaly, a to dost!


1. Nic nás nerozdělí
Katastrofický španělský film z roku 2012. Je to skutečný příběh pětičlenné rodiny, která se v roce 2004 rozhodla trávit vánoce v Thajsku a smetla je vlna Tsunami. Několikrát mi u tohoto filmu ukápla slza, nemohla jsem z něj spustit oči. Tak silné záběry nejenom bezprostředně po katastrofě, ale také skvělá organizace záchrany přeživších (no skvělá asi ne, spíš bych řekla v rámci možností dobrá). O zraněních, která se vám mohou přihodit ve víru pod rozzuřenou vodou, fuj. Členové této rodinky byli rozmetáni a hledají se, provázejí nás okolím a ukazují nám tu katastrofu zblízka. Opravdu doporučuji zkouknout, je to zase jednou kvalitní katastrofický film.

2.   Je to i můj život

Psychologický film z USA natočený v roce 2009. Síla a sounáležitost rodiny, na to chtěl režisér poukázat, když tvořil tento velkolepý "doják". Je to o holčičce, která má leukémii a jejím rodičům je nepřímo navrhnuto, aby si pořídili další dítě. V dnešní době je totiž možné zařídit, aby měl nenarozený sourozenec kompatibilní  krev, dřeň, orgány, pro případnou transplantaci. Víc o tomto skvělém filmu říkat nechci, to by byla škoda. Je to takové skryté zlo. Celou dobu jsem vydržela nebrečet a asi tak půl hodiny po skončení, když se mi to rozleželo...no nic :) Prostě také doporučuji...

3. Neopouštěj mě

Romantický/psychologický, Velká Británie/USA, 2010. Opět prostě, film který zacloumal s mojí labilní psychikou. Je to o dárcích orgánů. Děti prostitutek, feťaček a alkoholiček nejsou dávány do dětských domovů, ale do tzv. farem (teda alespoň mě to tak přišlo). Tyto děti jsou precizně vychovaný a smířený s tím, že kolem 25 let jim přijde pozvánka na první operaci (odebrání orgánů), vetšinou tak po třetí operaci umírají. Co to sakra je? Proč jen tak smířeně čekají na smrt? Proč neutečou? Po tomto snímku jsem jen tupě zírala do země. Je to nejen o smrti, ale i o lásce, přátelství....Je to super, koukněte!

4. Mary a Max

Absolutní top! Vím, že jsem psala, že komedie nesnáším, ale tohle je drama/komedie a ještě k tomu animovaná a úplně praštěná z roku 2009. Tento kousek jsem zhltla jedním dechem. Upozorňuji, že to vůbec není pro děti. Člověk se u toho zasměje, i mu zatrne. Osmiletá Mary žije na předměstí australského města Melbourne a je osamělá. Z telefonního seznamu náhodně vybere kontakt a napíše dopis. Max, kterému dopis přijde je čtyřiačtyřicetiletý žid s Aspergerovým syndromem. Tento film je o jejich přátelství skrze dopisy, o lidech co nechápou pravidla, o čokoládě, o alkoholu, o úspěchu i pádu. Tento film je skvělej! Amen. :)M

   

    

Tak tohle zbožňuju !

                Přesně jako když jsme byly se ségrama malé a už v listopadu každé ráno běhávaly k oknu a čekaly, až se objeví ta krásná a třpytivá zimní pokrývka. Teď už je to jiné. Třeba loni se neobjevila vůbec a letos je to taky takové nějaké všelijaké. Dnešní ráno bylo fajn, jako za starých časů. Na facebooku už asi deset mých přátel zveřejnilo statusy typu: "Co to je za sra*ku???" No ale já nemusím škrábat auto, nemusím se v 5 ráno plahočit masou sněhu do práce, Samuelek je ještě malý, proto s ním zatím nemusím jít stavět sněhuláka. Jediné co fakt musím je, jít si opět zaběhat, protože to, co jsem včera předvedla, bylo čiré zoufalství. Naopak mě ta halda sněhu ale motivuje. Beru to jako zábavu, jako bojovku, jako výzvu. Prodírat se haldou sněhu, to je pro mě prostě zábava. Právě přestalo sněžit. Je to trošku škoda, jelikož moje postižení tkví v tom, že kdykoliv vidím padat tu nádheru, musím se obout a vyběhnout ven. No a ničení hladce zasněžených, ničím neporušených velkých ploch, to je pro mě naprostý orgasmus :) Ale kdo to nemá stejné že?? Tak vzhůru do boje Pa :)M

Dřepy a jiné blbiny...

          Já prostě nemůžu dělat denně třeba 60 dřepů, né, já si prostě musím udělat 100 dřepů jednou za rok (což je samozřejmě k ničemu) a pak si odrovnám stehna na celý víkend. Na to se musí jinak. Dodržovat totiž nějaký systém a předem naplánovaná pravidla je vždy lepší a přínosnější, než mít doma "cochcárnu". Tento povedený výraz přinesla mamka že školy (učí totiž na druhém stupni základky) a znamená to "dělat si co chci", to jim řekli na školení, kvůli kterému tam museli být až do večera. No nic. Vrátím se k tomu systému. Úspěšně se mi daří zavést stravovací pravidla a to:

snídaně 8:00

svačina 10:00

oběd 13:00

svačina 15:30

večeře 18:00

a podle potřeby druhá večeře alespoň dvě hodiny před spaním.

Pak už jen stačí nejíst smažený (všechno se dá hodit na pečící papír), sladký, tučný, pít vodu a čaje, ovoce k snídani, zeleninu ke všemu atd... V oblasti stravy mám rozhodně co dohánět, ale zatím se musím naučit zavést tenhle systém a našprtat zdravější recepty.

            Přemýšlela jsem, že by bylo taky dobré sestavit si vlastní cvičební plán, tak aby mě bavil a abych ho dodržovala, třeba takto:

Pondělí - jít si zaběhat (opravdu nezbytné, zařadit konečně běhání do programu)

Úterý - alespoň půl hodinové libovolné video (Rebecca, Jill...)

Středa - hodinu na steppru

Čtvrtek - opět video minimálně 30 minut

Pátek - běhání nebo dlouhá procházka rychlou chůzí

Víkend - volno, stejně jezdíme k babičce atd...

          Zkusím si ten program chvíli dodržovat a pak vám napíšu, jak to šlo. Ono záleží jenom a pouze na mě, jestli budu vypadat takto:

A nebo se na to z pohodlnosti vyprdnu a budu vypadat takto:

              Na dnešek mám ještě v plánu si nahrát do MP3 motivační play list, ale vzhledem k tomu, že jsem na spoustu písniček zanevřela, aby mi nepřipomínaly "starý časy", bude objevování nových asi chvilku trvat, tak vzhůru do boje pa Pa :)M

            

Jedinečný Samuelek

            Tento blog je nejen o změně životního stylu, o cvičení, časem určitě i o kráse a o módě, ale také o mé rodině, mých zájmech, náladách, snech a přáních. Včera se ve skupině Rodiče postižených dětí... na facebooku strhla lavina fotek. Každou minutou se tam objevovaly fotky dětí i dospělých, no prostě dané osobě blízkých a ani já jsem nebyla vyjímkou. Samuelkova fotka sklidila obrovský úspěch. Až mi i slza ukápla, jakou porci podpory a solidarity dokážou darovat lidé se stejným nebo podobným problémem. No a včera jsem právě v té skupině slíbila článeček o Samikovi, tak tady je :)

            Celé těhotenství probíhalo naprosto v klidu, chodila jsem do práce, špatně mi nebývalo, pouze občas slabo v autobuse. Během pátého měsíce mi ale strašně narostlo bříško, jenže já jako prvotěhule pokládala tento stav za adekvátní. V 31 tt jsme s přítelem Aldou běželi natěšení na ultrazvuk, a ten výraz paní doktorky, když si prohlížela na monitoru miminko snad nezapomeneme nikdy. Byla tajemná, pořádně mi nic moc neřekla a okamžitě mě poslala na podrobnější vyšetření do Fakultní nemocnice v Bohunicích. Tam jsme v čekárnách plní nejistoty strávili další tři hodiny, než mi řekli, že miminko je nasáklé vodou a že si nás tu do porodu už nechají. Zavřeli mě na JIP a čau. Já i moje labilní osobnost jsme brečeli snad každý den a ani pro Aleše to nebylo lehké.

               Přibližně čtyři týdny ležení v nejistotě, ze mě cucaly ohromné množství energie. Doktoři usoudili, že bude nutné rodit císařským řezem, protože díky velkému množství vody na plicích nebude dítě po porodu dýchat. Převezli mě tedy na specializované pracoviště a 10.12.2013 se to konečně stalo. Následující týden nebudu popisovat, protože byl asi nejhorší v mým životě. Vůbec jsme nevěděli jestli malinký přežije, do toho ty bolesti, no děs. Asi po deseti dnech Samik cestoval do Fakultní dětské nemocnice k dalšímu zkoumání a to už bylo lepší.

                  MCM syndrom, srůsty prstíčků, atypický žilní systém a tím pádem žilní malformace, potíže s funkčností plic díky tekutině, která se v nich stále tvoří.....Bylo toho moc, co musel chudáček přetrpět. Tolik jizviček na tak malým tělíčku. Je to ale maminčin a tatínkův šikula a nic si z toho nedělá. Hned po propuštění jsme se sebrali a odstěhovali se do Turnova, kde byly daleko lepší podmínky pro bydlení s miminkem a hlavně ty babičky. Každé tři měsíce jsme museli dojíždět do Brna na MR a do hlavičky nám tam naoperovali SHUNT (hadička, která odvádí přebytečný mozkomíšní mok do dutiny břišní).  A s tím nás čeká dalších X vyšetření.

             Hned po operaci hlavičky se miláček tak naštval, že si ho nemůže maminka pochovat, že zkolaboval a přestal na truc dýchat. Náš tehdejší pobyt v nemocnici se protáhl o týden na ARU, ale zlobit jsem se na něho nemohla, má prostě svou hlavu.

               Nyní jsme doma v Turnově a neřešíme žádný problémy. Ano, sice nás čeká cesta do Motola na vyšetření (možná operaci) očiček, ano sice musíme co tři měsíce na neurologii a každý týden na cvičení. Ano čeká nás další kontrola hadičky, vyšetření na plicním, lazně a bůhví co ještě, ale s tímto onemocněním (které je nevyléčitelné/genetické) holt nemůžeme léčit příčiny ale pouze následky, a jelikož nikdo neví, co nás ještě potká, tak musíme být připravení na vše. 

Tyto dvě videa by vás mohla určitě zajímat:

Samuelkův videodeníček první část                               Samuelkův videodeníček část druhá

Takže zase ahoj :)M

Celer řapíkatý - vitamínová dobrota!

         Kdyby měli v Penny brokolici čerstvou a né rozkvetlou jako pugét, bývala bych na tenhle zázrak snad ani nepřišla. Ano o existenci celeru řapíkatého vím, dokonce velmi často používám jeho bráchu celera bulvu (polévka, pomazánky, hranolky). Nikdy mě ale nenapadlo si ho koupit. Nejspíš proto, že jsem nevěděla následovné:

• je výbornou dietní zeleninou, hlavně pro svůj nízký obsah kalorií
• skvělá součást zdravé stravy (ne nadarmo se říká, že co je zelený, to je dobrý)
• je zásadním zdrojem vitamínu C, B1 a B2
• dále obsahuje bílkoviny a vlákninu, nezbytné pro zdravý jídelníček
• a jako bonus karoten, draslík, sodík, vápník, fosfor, železo a hořčík
• posiluje činnost ledvin
• podporuje činnost pohlavních žláz
• a je pomocníkem při artritidě a revmatismu

           Každopádně nakonec spočinul v košíku a následně dnes u mě doma na kuchyňské lince. Musela jsem ho použít místo brokolice tzn.: nechat zapéct společně s bramborami, kuřecím masem a cottage sýrem. Kousek mi ještě zbyl na polévku s mrkví, vajíčkem a nudlemi. No sice mi celer řapíkatý do brambor pustil trochu vody, ale vada na chuti to rozhodně nebyla. Všichni jme si pošmákli a teď se radujeme, že budeme zdraví:)

           Rozhodně budu celer řapíkatý zařazovat do jídelníčku častěji, nejen proto, že nám chutná nebo že se dá upravovat čerstvý, vařený, dušený, zapečený i grilovaný, ale hlavně je to zdravá čerstvá i finančně lehce dostupná surovina, která se dá sehnat celoročně. Dobrou chuť :)M

Duševní hygiena!

      Vím, že jsem slibovala články o nákupu v drogérce, ale bohužel je budu muset trochu odložit, jelikož za A) ještě si nejsem jistá s barvou rtěnky, za B) přesně ten fix na oční linky, pro který jsem si šla prostě neměli a za C) než jsem tyto dva problémy vyřešila, došel nám doma Nutrilon a veškeré volné finance byly investovány do Samuelkovy výživy... A Samuelek bude nejspíš hlavní téma tohoto výtvoru, ještě nevím :) Minulý pátek byl ve znamení vyšetření na neurologii (to je pořád něco) a probíhalo to trošku rozpačitě (jako obvykle). Dozvěděla jsem se, že vyoperovat bouličky, co se malýmu tvoří v oblasti krku se nedoporučuje, protože operace je pro něho už dost riziková. Na druhou stranu se musíme rychle objednat do Motola na vyšetření očí, aby mohli případně páni doktoři naplánovat operaci. Všechno je nebezpečný a nic nedává smysl, když máte onemocnění, kterým trpí zhruba 150 lidí na světě a nikdo vlastně neví, co nás čeká. Samuelka to zatím netrápí. Měsíce strávené v nemocnici si naštěstí nepamatuje, a tak s maminkou vesele kouká na Nákupné maniačky (ještě že není rozumět, co u toho žvatlá) a  směje se tomu, jak tady každé dopoledne poskakuju ve snaze, shodit pár kil.

mamko už necvič nebo se počůrám :-D

       Dny mi teď přijdou hrozně krátký (já vím, že jsou, ale stejně). Ještě před pár měsícema, jsem se celé hodiny povalovala vedle Samuelka na gauči a depkařila. Nyní sice depkařím taky, ale spíš proto, že nevím, co mám dělat dřív. Cvičím, učím se, čtu knihy, trénuju s pupínkem (Sámova přezdívka) Vojtovu metodu, koukám, kolik lidí si přečetlo můj článek :) a musím taky uklízet. Navíc jsem si našla ještě brigádu, a Ježíšek mi přinesl šicí stroj (dobrej pokus mami :)), na kterým už vůbec nevím, kdy se naučím tvořit. A víte co? Je to super!!! Mám konečně pocit, že žiju. A vím, že to může být ještě lepší, a bude! Ach, já dokážu sama sebe tak hezky motivovat. No nic, to chce čaj a nohy v teple, pro dnešek už toho bylo dost :)M

          

Moje první hodina na steppru...

         Je všeobecně známé, že na depku je nejlepší pohyb. Nějak špatně jsem se vyspala a sychravá neděle mě přímo sváděla k tomu, abych se jen válela na gauči, cpala se špagetama a pila čaje na hubnutí (v ruce časopis DIETA). No a v tom se zrodil nápad, vydržet svou první hodinu na steppru. Rozdělila jsem ji tedy do několika fází, které se teď pokusím popsat :)

Fáze jedna: prvních deset minut

Začátek mé snahy je pro mě vždy nejtěžší, než si nohy zvyknou, než se zklidní dech... Myslela jsem, že vypustím duši a každé dvě minuty jsem koukala na mobil, jestli už to náhodou není alespoň dvacet minut. Přežila jsem...

Fáze dvě: dalších deset minut

Na začátku této fáze se moje tělo většinou uklidní, koukám u toho na televizi a vždy když se tam objeví krásná a štíhlá žena, říkám si, že brzo budu vypadat jako ona. Teď jsem měla dobrou náladu, začala jsem se potit a nikdo by mi nevymluvil, že dneska už to fakt dám!!!

Fáze tři: blíží se půl hodina

Dobrá nálada je v nenávratnu. Mé snažení připomíná spíše boj o přežití. Leje ze mě jako z konve a vyčítám si, že jsem zahodila mobil, abych nemohla minutu co minutu koukat na hodiny. Hecuju se, přidávám tempo, trpím, funím...

Fáze čtyři: kdo uteče vyhraje

Bylo to přesně 33 minut. Vím to, protože chvíli předtím jsem slezla ze steppru, abych si podala telefon. Nevydržela jsem to. Složila jsem se na gauč a smutně koukala před sebe. Neumím se kousnout, zatnout zuby a jet na krev. Ach jooo :-(

Fáze pět: zlepšit si náladu

Tato fáze probíhá právě teď. Napůl se nenávidím a napůl se uklidňuju tím, že jsem dala aspoň půl hodiny. Píšu článek na blog o tom jak jsem neschopná a piju litry zeleného čaje (který je velký pomocník při spalování tuků).

Fáze šest: poslední část

Za chvilku se oklepu ze strašného zážitku a zjištění, že u toho rozhodně nebudu nikdy vypadat takto:

a začnu plánovat, druhý pokus, který už mi večer určitě vyjde. Moje moto totiž zní: Je jedno jakým tempem postupuješ dopředu.. I když to půjde pomalu, vždy budeš o krok napřed před těmi, co jen sedí na gauči!

Na příští týden plánuju články o nákupu očních linek a rtěnky, tak se těšte, jak se zase ztrapním :)M

Jak cvičím...

       Cvičení, ehm (lehký úsměv) :) Vždycky si dokážu najít důvod, proč se mi zrovna teď to cvičení nehodí. Bolest hlavy, nepořádek v bytě atd... Ale krucinál ta půlhodinka až hodinka denně mě opravdu nezabije. Když už se mi nechce cvičit podle internetu, můžu strávit třeba 40 min na stepperu a když se ani k tomu nemůžu dokopat, tak ta procházka se Samuelkem je opravdu minimum, co se dá zvládnout vždycky.


        Nejraději ale cvičím podle videí na internetu. Dnešní doba jich nabízí nepřeberné množství a jejich videa se dají přehrát třeba i na youtube, a tady je pár z mých nejoblíbenějších:

Jillian Michaels

        Pokud s domácím cvičením touží kdokoliv začít, tak nejlepší volbou pro začátečníky je asi opravdu Jill a její startovací program 30 days shred. Tento zázrak, po kterém jsem viděla u různých lidí ohromující výsledky jsem odcvičila, ale moc mě to nebavilo. Jsou to kapánek nudná cvičení i když velice účinná.

Některá videa na zkoušku najdete zde:

30 DS první level

30 DS druhý level

30 DS třetí level

6 week six pack

Banish fat boost metabolism complete workout

Jillian je skvělá a vždycky se k ní budu ráda vracet, ale na každý den to pro mě není...

Shaun T

         Tento supersexy gay nadchne spíše pokročilé. Když jsem jeho cardio workout jela naposledy, skákala tu jako koza a málem vypustila duši, zavolal mi táta, který má kancelář přímo pod mým bytem a zděšeně mi vysvětloval, jak mu tam opadává omítka a blá blá blá... Tak to mě dorazilo. Jeho nejrozšířenější a nejobíbenější program  je Focus T 25. Zkládá se z půlhodinových cvičení na každý den po dobu 12 týdnů. Je to fajn spíš na fyzičku. Od toho osudného telefonátu jsem se však rozhodla dále neztrapňovat :)

Videa na zkoušku zde:

Shoulders, biceps, triceps workout

5 minut workout

Videa se Shaunem se hledají hůře, ale kdo hledá, ten najde :)

Rebecca Louis

       Poslední o kom se tu chci zmínit a do koho jsem se poslední dobou úplně zbláznila je drobná, cáklá blondýnka Rebecca. Její videa jsou zábavná, trvají asi 10 minut a rychle ubíhají. Často si dám třeba tři za sebou, jedno na spalování tuků, jedno na tvarování zadku, jedno na ruce nebo na nohy... Prostě si to kombinuju jak se mi zachce a hrozně mě to baví, takže velice doporučuju!!!

Videa zde:

How to lose weight

břišní pekáč

sexy ruce

Angel butt workout

Miley Cyrus workout: sexy legs

Takže doufám, že jsem vás tu nenudila moc dlouho. Jdu teda zvednout ten zadek z gauče a taky něco dělat pa :) M

Co jsem dnes pro sebe udělala?

          Takže, vymyslela jsem si super zdravou večeři. Domácí burger z čerstvých a hlavně zdravých surovin. Alda se proto okamžitě nadchnul a oznámil mi, že vaří on (ou jé) a že nesmím nic vidět.
Moje představa byla asi takováto:

No konečný výsledek by se zase tolik nelišil, jen kdyby v našem "obrovském" Tescu měli navečer alespoň náznak celozrnného pečiva, nebo čerstvé zeleniny. No nebudu vás napínat, nakonec jsem papala toto:

Jako ano, je to taky supr mňamka, jenže ta extra bílá pšeničná bageta a hermelín, není to pravý ořechový :-) Další suroviny: Kuřecí maso na olivovým oleji, mozzarella, okurka, ledový salát a česnekový dresing z bílého jogurtu.

        Ještě, že jsem dopoledne cvičila, jinak bych si teď otvírala bílé víno plná výčitek. Zítra chystám článek o cvičení, tak se těším. Teď přeju fajn večer a jdu si dát jednu uklidňovací skleničku bílého, tentokrát bez výčitek :) M

Seznamte se se mnou :)

          Neustále přemýšlím jestli tu mám představovat svoji rodinu nebo se až zas tak vnucovat nemusím, ale došla jsem k názoru, že jelikož tu o nich stejnak budu často mluvit, neuškodilo by každého alespoň v pár větičkách charakterizovat:

Michaela M

        Nevím co mám napsat :)) myslím, že časem se na mě dočtete vše potřebné a možná i to, co byste nechtěli. Takže jen ve zkratce. Žena. Prdlá. Toužící po změně. Co má daleko radši zimu, než léto. Tančící (když se nikdo nekouká). Zpívající (když nikdo neposlouchá). Cvičící (hlavně ať mě nikdo nevidí). 

Aleš (Alda)

        Sem do malého města na severu Čech přijel se mnou z Brna a pořád s tím má trošku problém. Ale musím říct, že to bere statečně. Přítel. Tatínek, Nepřebalující. Ale za to koupající. Kraviny vymýšlející. Brněnským hantecem mluvící.

Samuelek

        Náš syn. Náš miláček. V bříšku se mu nelíbilo, tak se narodil o měsíc dřív a k tomu si přinesl genetické onemocnění mozku a cév MCM syndrom, který má jen 150 lidí na světě. Neustále se smějící. Nebo taky plakající. Prdlouš po mamince. Do krásy rostoucí. Šikovný a bojující.

          Tak doufám, že to takhle pro zatím stačí a já už se těším, jak se vrhnu na popisování těch změn, co na mě v tomto roce číhají a já je všechny pochytám. Teď už ale zpět k přebalovacímu pultíku, nebo mi z toho vzteklouna přeskočí... :) M

Osvícení :)

2015 rok velkých změn!!!

Ráno mi to všechno došlo. Po pohledu do zrcadla, ze kterého na mě čučela 24 letá holka, s vlasy staženými do drdolu neurčité barvy, neodlíčenou řasenkou a dvaceti kily navíc. Vlastně se k tomu schylovalo už asi týden. Začala jsem cvičit, na internetu si našla stojan na šaty, který si chci co nejdříve objednat a i když je můj běžný outfit složený z tepláků a špatně padnoucího trička, čím dál častěji projíždím na internetu módní blogy a pomalu sbírám inspiraci. Nemyslím si, že blogovat může opravdu každý, je k tomu za potřebí malinko literárního talentu a schopnost oslovit čtenáře, ale každý nějak začínal… No ale to už se zase vykecávám na jiné téma.  Zkrátka a dobře, zde je pár typů (nebudu tomu z praktických důvodů říkat předsevzetí), kterých bych eventuálně mohla v roce 2015 dosáhnout:

·         tak jak jsem již řekla, mohla bych zatočit se svou nadváhou, aspoň pro začátek s 20 kilečky

·         v plánu mám i udělat něco se svým šatníkem ala pracovnice JZD

·         kromě makeupu a řasenky vezmu na milost i oční linky a rtěnku (už bylo na čase)

·         udělat si letos řidičák už bych ale opravdu měla

·         a v neposlední řadě by bylo dobré zapracovat na zdravějším vaření, nejen kvůli sobě, ale také kvůli Samuelkovi, kterého již brzy představím

Celé mé snažení, jsem se rozhodla dokumentovat, jelikož je to pro mě dobrá motivace se na to všechno nevybodnout a makat na sobě, abych měla každý den důvod se do toho zrcadla usmát. :) M